Drazí přátelé,
zavádím novou rubriku "Křeslo pro hosta" - v té se budou objevovat příspěvky ostatních literátů v naší partičce, a zrovna tento text, který v 6 ráno rozpípal celou chalupu po odeslání na naší Whastapp skupinu, rozhodně stojí za zveřejnění a jeho autorem není nikdo menší než šedá eminence amerických korporací a nový šéfcukrář (promiň Pekku) Miro "Pajkus".
Klasické freeridové lyžovanie pozná len skoky z kopca, lebo bytostne živorí na gravitácii, zemská príťažlivosť je to, čo lyžovanie umožňuje a zároveň prísne stráži, ak si lyžiar trúfne skočiť, ona ho po pár sekundách letu preberie zo sna, neúprosne uzemní, občas tvrdo prefacká, preto je freerider presiaknutý strachom z gravitácie, klepe sa, že tá ho tvrdo vyhreší, pošle po ňom lavínu; freeride je o pokore voči prírodným silám, freerider ktorý sa im neklania: umrie. Snowkiting naopak nielenže gravitáciu a zemské pravidlá nepotrebuje, vysmieva sa im do očí, sú hračka v jeho rukách, pohadzuje si ich ako chce, prefacká zem ak treba, znásilní a zahodí po použití; ak snowkiter skáče dole z kopca, nie je to lebo musí, ale lebo chce, pretože aj na totálnej rovinke sa len tak kľudne vystrelí do vesmíru, alebo hopsá pozdĺž kopca, alebo ako tu na fotke, poskočí si hore kopcom toľko koľko mu treba; skok neukončuje zem svojou príťažlivosťou, ale kiter svojim loopom, lebo kiter drží prírodu za krk a diktuje jej:
Kite or die, bitch!
Žádné komentáře:
Okomentovat