Jezdíme jako smyslu zbavení

Pamětníkům netřeba přípomímat trápení z minulého roku v podobě čtyřdenního neježdění a nechybělo mnoho a byli jsme v podobné situaci. Ráno dostáváme zmatenou informaci o tom, že pojede nahoru konvoj v 9 a 10 hodin, proto se urychlují ranní procedury (zuby, vajíčka, sraní) a v 9 v plné zbroji čekáme na signál. Vně chalupy se ale nic neděje a z informačního šumu se nakonec vynoří, že v 10 hodin se možná uvidí co bude dál. Jelikož už se mi nechce sedět v pokojíku tak nasazuju snežnice, že se podívám na spodní místní spot, na kterym jsme jezdili na našem prvním výletě sem. Zastavuje mě telefon a Tom hlásí, že v 10 hodin má skutečně a jistojistě vyrazit konvoj, takže řadím zpátečku a čekáme na desátou.

Skutečně, lehce před desátou se u závory hromadí auta a nervozita vrcholí.. dneska bychom snad mohli zajezdit! Usazujeme se do aut a Michal tradičně na poslední chvíli odbíhá z Transita s tím, že zapomněl uvařit čaj. Závora se otvírá a jede se – jelikož počasí je relativně dobrý a silnice upravená, nejede v čele radlice ale obyčejná dodávka a na jezeru Orteren nás zřízenec naviguje na parkoviště – dneska se dál nejede. Vznikne debata, proč to jako ty idioti nemůžou otevřít celý když už je hezky, kterážto diskuze se během dne ještě několikrát vynoří a vždycky mě pobaví, jak partička Čechů, co tady je na jeden tejden v roce ví všechno líp než několika desetiletími prověření strážci silnic z Norska. Parkoviště se rychle zaplní autama z kolony a všichni natěšeně vybalují draky. Jeník Milanů vytahuje měřák a naměří 9 m/s, údaj v zápětí potvrdí i Áda se směrovým měřákem. Vybaluju růžováka (Access 10 m2), Adam svýho Roberto Richi Design (RRD jako!) 10,5 m2, Tom Frenzy 9 m2, Ziďour Manta 8 m2, vedoucí zájezdu Kekert Frenzy 11 m2, ing. Koky jezdí Chiméru 8,5 m2, Šléza North 9 m2 (po odpolední svačině nasazuje Flysurfer 12 m2), Jeník Milanů vytahuje Pegasa Aero 10 m2, Áda experimentuje se svými foukačkami Catalyst 10 m2 a Slingshot 13 m2 a Michal vytahuje osvědčený stroj Frenzy 11 m2. Všichni jezdíme jako šílení a tady je každej blog k ničemu, protože zážitky má každej svoje a to se objektivně popsat nedá. Jedině si můžeme tak probrat počasí, který ze začátku nebylo nic moc (nízká oblačnost), ale postupem dne na nás vykouklo i sluníčko. Povrch je poměrně rozbitej, když se vydáváme na výlet mimo hlavní jezero, tak se skoro nedá jezdit. Kluci zkoušej skákat a všem jim to jde moc dobře, ti co byli minule je to jednoznačnej progres a nový kádři rychle prokázali svoje kvality (každý nechť se zařadí do příslušné skupiny). Tohle třeba za středu nalogoval Adam (celkem 50 km, ale prej to snad pustil až po hodině ježdění, no znáte to..):

Spot opouštíme kolem šestý hodiny. Tom v předstihu vyrazil na barák a připravil lahodné boloňské špagety z mletého masa místní výroby a tak se na krátko zamyslíme, jestli třeba náhodou nekonzumujeme sobí maso. Skupina co jela nakoupit do Geila opět nevyzkoušela vrátit plechovky od piva, údajně se tady dají vracet plechovky za 1 NOK, ale jsou spory, jestli lze takto vrátit i v Česku zakoupená piva (Pilsner Urquell, který se tu taky prodává, snad jo, ale Svijany?). Už je téměř pravidlem, že po večeři se vynoří slídilové kolem ledničky hledajíce něco k snědku na dorážku, a tak Kekert při úklidu nádobí nahází do zbytku špaget sejra a dá to na stůl se zvoláním “Zobejte”, čímž mě vyřadí na dobrou půl hodinu z večerního programu. Adam neustále naléhá, aby Jeník M. odprezentoval videa, co natočil, jelikož se během dne každýmu pověsil na záda a kamerkou zvěčnil jeho souboj s větrem. Výsledné video je ale znehodnoceno kapičkou na objektivu, něco se ale vidět dá. Ovšem můj osobní vrchol večera je partička štychů s Jeníkem a Kokym – to, že Jeník Milanů neustále prosazuje svojí strategii hrát na nulu, už jsme si zvykli, ale podařilo se mu při hře na tři karty prohlásit “Tak to bude těžký”, nahlásil jednu kartu a při hře se ukázalo, že měl na ruce dvě sedmy a osmičku – to teda, kdo štychy zná, musí uznat, je vskutku těžkej list!

Den na hovno 2

Dneska ráno všechny vzbudilo bušení větru do oken v sile, která
napovídala, že dnes den opět nebude. Sluníčko sice svítí, ale závora
je zavřená a meteostanice nahoře hlásí 15-20 metru... Posnídali jsme
decentralizovane v mírně zasmušile, nicméně optimistické náladě -
dneska to prostě vytáhneme ven, i kdyby měl foukat hurikán.
Mezi zlaté hřeby ranního programu tedy můžeme zařadit pouze
* přiznání Ady, že se mu zdává o Tomášovi, jak mu podává bažanta.
Honza Milan zůstal zmateně stát nevěda, jestli mluví o pivu nebo o
ptákovi,
* snahu Ady o sehnání vysavače k provedení mírnému úklidu apartmentu -
byl jednomyslně přehlasován, ale i navzdory nesouhlasu se jal vysávat.
Šléza s Adamem a Honzou vyrazili do nejbližší vsi nakoupit sněžnice,
aby se mohli lépe dopravovat k jezeru, kde si ne úplně zakajtovali
včera - test zapnutí přezkáče do sněžnice prošel a tak byl naplánován
odchod k jezeru na brzké odpoledne. Předsunutá skupina ve složení
Šléza, Adam a Honza Svatoš vyrazila hned (rozuměj po hodině Šlézových
příprav) s tím, že nás bude informovat o situaci.
Zbytek dopoledne byl ve znamení mariáše a laptopaření, jen ty
internety pořád nějak nejedou...
Dopolední highlights:
* Tom si při mariáši neodmazával koule,
* Dozvěděli jsme se, že na mrazu může zkřehnout šlauch - v další
debatě se rozebírala hlavně možnost, jestli nutně následuje jeho
prasknutí ve švu.
Odpoledne vyrážíme nahoru na jezero, skupina A: Adam, Kekert, Svaťa,
Šléza a Ziďour, skupina B: Tom, Koky a Ada. Skupina A volí prvovýstup
po levé straně, což se neukáže jako nejšťastnější volba a neobejde se
bez Kekertova nadávání. Skupina B jde ověřenou cestou po pravé straně
a jsou vysmátí.
Na jezeře fučí brutálně, ale Kekert s Adamem jsou rozhodnutí to
vytáhnout. Každý dá pár otoček a zase to balí, protože poryvy jsou moc
velké. Následuje sjezd zpět na chatu, při kterém Kekert pokácí dvě
břízky. A Ziďour zničil jedny sněžnice.
Večer se při karetních hrách domlouvá strategie na další den, kdy jsou
v podstatě všichni ochotní korumpovat alkoholem norské silničáře, aby
nás dostali za závoru na nějaké místo nahoře. Očekávání na zítřek jsou
velká!

Den na hovno 1

Hned po budíčku bylo jasné, že ideální podmínky jsou pryč - závora
zavřená, vítr jak sviňa, nálada pod psa. Hned u snídaně Kekert
zanadává, že jsme měli včera jezdit, co to dá, protože předpověď
bohužel vypadá zle: na pár dalších dní jsou tam samé hřebeny, že by se
s nima dalo česat...
Nicméně po snídani se sbalíme a chceme vyrazit k benzínce po cestě do
Geila, odkud se ta slézt k jezeru, kde by tolik foukat nemuselo. Ale
hlavně: na benzince prodávají plyšové soby s modrými kapucemi,
legendární to norský exportní artikl, který jsme plánovali nakoupit v
množství vetsim než malém.
Zaparkujeme u benzinky a většina lidi to rovnou vzdává a nechává
vybavení v autě, protože vítr vypadá pořád trochu silnější, než by se
nám líbilo. Kdo to nevzdává je Kekert, který balí draka a vyráží směr
jezero. Ostatní jdou nalehko taky jako morální podpora. Na jezeře
fouká 10-16, pár dalších kajterů se právě snažilo odstartovat, ale
bylo vidět, že to není žádný med. Navíc se docela rychle vrátili s
tím, že je skoro všude jen led. Po chvilce zevlování jsme to otočili a
vrátili se zpět k benzínce, kde nás čekalo nemilé překvapení v podobě
parkovacího lístečku. Při placení jsme se chtěli vrhnout na již výše
zmíněné soby, ale ukázalo se, že zásoby jsou vyprodány. Kekert
pohotově doobjednal další, takže snad se zahojíme koncem týdne.
Následuje tedy návrat zpět na ubytovnu, a abychom se nesežrali,
plánujeme hned další výpravu nahoru k jezeru za účelem zjištění
tamních podmínek. Vyráží družstvo ve složení Kekert, ing. Koky, Adam,
Šléza a Ziďour. To, co najdou nahoře, se jim docela líbí: vítr vypadá
jezditelně, a sněhu na jezeře je navátého dost. Adam a Šléza se
trhnou na freeride, ostatní se vrací zpět na chatu informovat ostatní.
Šléza po cestě strhnul menší lavinku, ale naštěstí jsme se v pořádku
setkali zase na parkovišti před ubytovnou.
V apartmentu je mezitím v plném proudu debata o nesmrtelnosti
chrousta, větru a kajtech se skupinkou českých kajterů ubytovaných v
Geilu. Ti se nakonec seberou, vezmou Toma a Kekerta s sebou a jdou na
jezero. Zbytek jde buďto hibernovat nebo do sauny.
Kekert s Tomem se vrací mírně rozladění - vítr padl až moc. Trochu
sice zajezdili, ale bylo to mávání a nakonec skončili uprostřed
jezera. Navíc Tom si vydělal: kdosi nechal ležet na sněhu bílé lajny
bez draka a Tom se po nich párkrát projel.

Hned první den je Den!

Budicek je planovan na 7.00. Prvni vstava Kekrt a ja se probouzim soucasne se zvukem budiku. Pod sebou mam vytazeny matrace ze sedacky a prvni pohyb mi naznaci, ze usnout na zemi nebylo uplne okej. Jenik zacina smazit vajicka. Postupne prichazi vsichni ucastnici zajezdu az hadejte na koho. Vytvale Miskovi sice zvoni telefon, ale to ho nerozhodi. Nakonec se ale prekona a vstane, nicmene oproti planovanemu odjezdu mame zpozdeni 18 minut coz samozrejme je katastrofa. Mijime spoustu krasnych oslunenych vyvonenych spotu, abychom nakonec zaparkovali tam, kde je mlha jak krava, ale zase tam zatim jeste nikdo neni. Vybalujeme draky a Tom me na posledni chvili odradi od 13ky, protoze to ma prej zesilovat. Netrva dlouho a davam mu zapravdu, vitr zesiloval, ale k tomu se jeste dostaneme. Prvni regulerni pojezd naseho vyletu si vsichni uzivaji, az na Kokyho, jenz zjisti, ze jeho presity drak Chimera je opraveny tak dokonale, ze se neda pouzit, pujci si teda draka od Jenika Milanu a rozmotava a pripravuje. Kdyz si davame prvni pauzu, konecne naseda na draka a vzpomina, jak ze se to vlastne ridi. Kekrt prechazi s drakem silnici a sjizdi kopecky na druhe strane silnice a vitr zesiluje cim dal vic. Ptam se Toma, jak se ovlada depower od toho ruzovyho Accesse, co jsem od nej zakoupil, az z nasledne diskuze vyplyne, ze bar je muj od Frenzy 13 - holt rocni odstavka od zimniho kajtovani udela svoje. Rodi se plan, ze dojedeme na kajtu po vetru na dalsi spot, kde by mohlo min foukat. Tom taky prechazi silnici a ja vaham, jestli to mam taky zkusit, az nakonec podlehnu kouzlu protejsich strani. Rozjezd neni z tech nejstastnejsich, drak se mnou skubne a pri padu na zem dostavam nechutnyho konara do pravyho stehna. Po kratke prestavce startuju znova, ale po nekolika metrech zjistuju, ze jsem precenil svoje sily. Cestou z kopce naberu moc velkou rychlost a manevr konci neodvratne dalsim padem na zem. Dostavam rychlou instruktaz, kterak svahy sjizdet, dalsim problemem je silny vitr. Zacinam odrikavat motlitbu, abych se vubec nekdy vratil zpatky a pomalu premejslim o tom, kde u silnice pockam, az pro me kluci prijedou. Tom s Kekrtem jezdi pravidelne stovky metru za mymi zady, ve vzacnem okamziku, kdy se jim trochu priblizim zaslechnu jenom Kekrtovo zvolani "Jedes blbe!". Nevim jak, ale dostavam se k autu a dekuju vsem, kdo vyslechli me stenave motlitby. Balim draka a velmi odvazne vytahuju z auta Chimeru 8,5 s tim, ze este pudu jezdit.

U auta se dozvidam, ze mezitim na druhe strane silnice se odehralo male drama a Sleza se Zidourem to odvalo az kamsi ke spotu Lappestein. Balime teda draky s tim, ze je vyzvednem autem a pripadne pojedem hledat misto, kde fouka min. Vitr dal zesiluje a Jenik Milanu citi svoji sanci a vyrazi na stec, merak dava udaj 10-12 m/s a vyrazi. Kdyz se ho snazime zavolat zpatky, protoze potrebujeme odjet, tak si to interpretuje jako povzbuzovani jak mu to pekne jde a posilen timto uspechem dela cim dal tim ostrejsi otocky. Kdyz uz jsme hromadne odhlasovali, ze ho nechame jezdit a pojedem vyzvednout nase trosecniky, prijede k nam a po kratsim remcani bali draka a jedem. Nyni bych rad pohovoril o relativite vnimani casu. Jednomu se stejny casovy usek muze zdat jako neprimerene kratky, naproti tomu z jineho pohledu se to muze zdat jako nikdy nekoncici muka, krute tryzneni a devastace tela i ducha. Na spotu Lappenstein nastupuje do dodavky Sleza, aniz by cokoliv rekl. Za nim nastupuje Zidour a oba maji v ruce neskutecne zasmodrchany draky. Zidour sdeluje, ze pokud bychom prijeli o par minut pozdeji, uz bychom nalozili jen dva rampouchy bez znamek zivota. Jenik Milanu naproti tomu stale nemuze uverit tomu, ze v tom nejlepsim vetru, ktery si umi predstavit, jsme ho donutili sbalit draka a odjet - coz vecer vyusti v nevyhnutelnou ostrou debatu, co znamena "prefouknuti". Ale nepredbihejme vecera a pojdme si jeste povypravet o ceste na posledni spot pred prijezdem do Haugastolu - jezero Orteren. Vitr fouka velice prijemny, ale unava posadky je znacna. Jedinej, kdo by chtel dal jezdit, je Kekrt a nesmele se nemu pridavaji dalsi, ovsem kazdy takovy odvazlivec je posleze zahrnut takovym mnozstvim argumentu, proc je lepsi uz jet na barak, ze tomu nedokaze vzdorovat. Po kratke chvilce teda vsichni nasedame zpatky do aut a jedeme smer Haugastol. Timto teda konci prvni regulerni kajtovaci den, a to je treba 4 hodiny odpoledne. Bilance dne ale neni nijak vesela: Zidour s Kekrtem se nestastne srazily, pricemz v Zidourove draku nejspis neco ruplo (hrickou osudu je ma ale draka vypujcenyho prave od Kekrta). Sleza zalezl s tezkou rymickou do postele. Jenik Milanu naprimil svoje skluznice ke Slnuci, nastesti bez vaznych nasledku. O mym konaru uz vime a Adamovi se ufoukava drak - pri vysetrovani mozne poruchy dojde k explozi a prurazu sprcky, ktera je ovsem opravena uzlikem a zatim to zda se drzi, tak uvidime..
Prijezd na barak a prvni zkouknuti predpovedi na dalsi dny mirne zneklidnuje. Dva nasledujici dny ma foukat jako krava a kdo si vzpomene na to velky trapeni minuly rok ma neblahe tuseni. Nicmene vecer se zpocatku odbyva v nekolika paralelnich vetvich:

1. stehovani mensi casti zajezdu do pokoje c.14 kdesi ve sklepe, aby se odlehcilo hlavnimu apartmanu
2. skupina s pracovnim nazvem "sauna" nejdrive debatuje nad vyhodou manzelstvi, ktere spociva v teple veceri servirovane kolem 6 hodiny odpoledni, jestli je rozumne jit do sauny az po veceri a kdy ta vecere vubec bude a kdo ji vari a jestli se nekdo byl zeptat, jestli saunu zapnou
3. Michal vyrazi do Geila na nakup

Skupina sauna sdeluje svoje zazitky z potirny, z cehoz mi v pameti uvizla pouze zminka o prdelaty Nemce a ze se Adam v saune nevahal predstavit. Michal prijizdi pouze s balikem mrazeny zeleniny, protoze v nedeli se prodava jenom do sesti a i ten balik zeleniny ziskal za cenu velkyho premlouvani norsky prodavacky. Kucharske duo Jana a Michal se pousti do pripravy vecere, coz je steak z rosteny a zeleninova priloha. Vsichni si jidlo moc chvali a ja sam davam 10/10.. fakt moc dobry maso! Pribyva vypitych piv a ja vyhrozuju, ze jestli se nezacne hrat nejaka hra, jdu spat. Kekrt se odvazne pousti do ukolu rozmotani Slezova draka, ale jeste predtim se necha se svym vytvorem vyfotografovat, protoze tohle se teda jen tak nevidi! To jsem se jeste nezminil o tom, ze v prubehu vecera doslo ke dvema chirurgickym operacim - jednak Kokyho "opraveny" drak a pak Kekrtuv poskozeny drak po srazce s nim. Obe oprace dopadly velice dobre a prejeme pacientum rychlou rekonvalescenci a brzy navrat do vzduchu!
(Oprava: Kokyho drak mel dalsi neodstranitelnou zavadu a do vzduchu se uz tuto sezonu bohuzel nedostane)

Zaciname teda hrat poker a zvladneme jednu cvicnou hru + 2 hry s vkladem 50 Kc. Michal zacina pect pernik. Vyhravam ja a Sleza, na dalsi hry ale zrejme neni sila. Michal dopekl pernik a vsichni si ho opet pochvaluji. Jenik Milanu vytahuje trumf vecera v podobe legendarni hry Soudruhu nezlob se! Na Kekrta nevychazi figurka, ale nevypada, ze by mu to nejak vadilo. Zaciname teda budouvat komunistickou karieru a ja se i pres darovanou ledvinu opakovane dostavam do vezeni. Nejvetsi komunisticka svine je stridave Jenik a Michal, na paty jim slape Tom. Ja se Zidourem a Kokym jistime poslanecke lavice. Jenik Milanu jako generalni tajemnik s 50000 DM v kapse nakonec opousti hranice CSSR a tim zaroven pada jednu tabu, jestli se tahle hra vubec da dohrat. Jde to, ovsem za cenu ulehnuti nekdy v pul druhy rano...

P.S.: Tohoto prispevku si vazte, protoze jsem ho kvuli modry obrazovce ve Windowsech psal dvakrat..

Haugastol 2012!

8.55 Sedime v lodi Superspeed 1 na 6.palube (asi, jsem linej to zjistovat) v restauraci pro lopaty, kde vsechno jidlo bez ohledu na mnozstvi a slozeni pokrmu stoji 76 NOK, jmenuje se to tady Fly me to the moon. Spi: adam, kekrt, michal, sleza, zidour. Koky podle kekrta trosku zhubnul, ale nakonec se ukazalo, ze pribral a zkratil uces, proto vypada jinak. Tom se sveril, ze kdyz (tato část je na přání Toma vynechána), dekujeme za to odzbrojujici priznani. Tom vstava, ze se de projit. Ada jde s nim. Koky se pta, co mame za hry, ale honza (milan) ma s sebou pouze experimentalni jaderny reaktor na dobijeni telefonu Samsung Galaxy I - holt starej model, takze proto ta baterka uz neni co bejvala.
Kdyz se ohlednu zpatky, tak cesta na trajekt probehla v zajetych kolejich a obvyklem rytmu: ada se zapovidal s panem Jirsakem, proto prijel asi o hodinu a pul pozdejc na sraz, chlapci se schazeli jak svaby na pivo, kolem sesty zacat kekrt vysilovat, ze malo silime s nim a mame nosit veci dolu, tom si prisel pianko s batuzkem presne v cas, kdy dorazil ada s dodavkou, dodavku spolecnymi silami (bez meho vetsiho pricineni, protoze jak znamo, ja jsem invalida a nesmim se pretezovat - mam to prosim potvrzene i od doktora) nalozime a odjezd lehce po 7 hodine.
Obsadili jsme nakonec Transita v poctu 6ti lidi: ja (cherok), adamek, zidour, sleza, ada, misko. Skoda Octavia je obsazena zatim kekrtem, tomem a honzou. Jeste maji prilozit Kokyho v Kralupech a sraz mame naplanovan nejak po ceste. Nase trasy se vsak rozdeluji uz pri sjezdu z magistraly, honza si jede domu vyzvednout nahradni klice od auta (?) Razime teda smele nach Deutschland, prvni ridi ada (poznamenal jsem uz, ze ten se jeste pri vyzvednuti dodavky stavil doma, aby se zabalil a tim padem prijel o 6 hodin pozde na sraz?). Pri najezdu zpet na usteckou dalnici nedaleko lazenskeho mesta Teplice, kde je krome nadherne budovy Cisarskych lazni tez legendardni cukrarna Sissi v prostorach Kamennych lazni, kde podavaji ten nejlepsi cesky trhanec na svete za pouhych 39 Korun! Dale bych rad vyzdvihnul lazensky dum Beethoven a jejich proslavene termalni koupele s masazi a vubec bych chtel celemu kolektivu lazni podekovat za prikladnou peci, diky ktere se mohu zucastnit tohoto blazniveho podniku. Takze kde sme to.. Jo jeste bych rad pochvalil skvelou zavodni jidelnu v lecebnem dome Beethoven , obzvlaste zdejsi Kaplicka cmunda je skvela! No, je nacase Teplice opustit a dostavame se na tu dalnici a provadim kontrolni telefonat k posadce osobniho vozu Skoda Octavia. Zjistuji, ze posadka po vyzvednuti nahradnich klicu nasadila kurz Hirsthals a teprve u Roudnice je napadlo se prepocitat a co nezjistili.. jsou stale jen 3 a ing. Koky mrzne na namesti v Kralupech. Honza se to snazi nejak dodatecne vysvetlit, ale odpor je zbytecny, proste sou to troubove. Posadka vozu Transit meni ridice a doslo na slezuv legendarni manevr "couvani na trojku", tentokrat v podani zidoura, cimz dokazuje, ze kolo zivota se neuprosne otaceji stale dokola. Zjistujeme, ze ac vsichni vybaveni vystrelky moderni techniky v podani smartphonu nejnovejsi generace se stovkami megahertz vypocetniho vykonu, nikdo nema mapu Danska a tudiz se nemame jak navigovat. Situaci zachrani az aduv kalifornsky iPhone, ktery nas ale neomylne kormidluje na Berlin a ani po 10 promarnenem sjezdu se nevzdava a vraci nas zpatky do Berlina. Po dalsi informacni vymene mezi posadkami obou nasich vozu se konecne setkavame u cerpaci stanice Esso v Nemecku. Nalada je vesela a jede, samozrejme zvesela, dal. Cesta probehne bez vetsich komplikaci az k pristavu, kde prijizdime v 7.00, hodinu pred planovanym odjezdem lodi - parada! Vsichni se shodneme (vcetne me), ze pani u okynka Color line se povedla a na Danku je ji skoda. Vyberu z naseho auta obcanky, abych je vzapeti zase rozdal, jelikoz je nikdo nechtel videt. Cekame na najezd do lodi a davam s tomem rizek od Leontynky, kterou timto zdravime a moc chvalim kvalitu predvedeneho pokrmu (obalovany kureci rizek a domaci z pece upeceny chleb zabaleny do umelohmotne folie).
Na trajektu se probouzi Kekrt. Zkoumavym pohledem prehledne cely prostor restaurace, nacechra polstarek a pokracuje ve spanku v mirne upravene poloze vsede. Honza prikusuje papriku. Koky vyslovuje prani, ze by si zahral nejakou karetni hru, ze uz ji dlouho nehral, ale narazime na znamy fakt, ze hry jsou zamcene v podpalubi. Probouzi se michal, rozhlizi se, jakoby nekoho hledal. Evidentne nenachazi a pokracuje ve spanku v poloze s hlavou na stole. Kekrt uleha na sedacku a je jen otazka casu, kdy se pridaji i nohy, opirajici se zatim o podlahu. Lodni rozhlas cosi hlasi, asi nas povzbuzuje k navsteve zdejsiho obchodu nebo kasina. Zidour se protahuje a vzapeti znovu uleha. je 9.30, takze jeste 2 hodiny cesty jsou pred nami a na to si du dat asi panaka do baru.

Zahrali jsme s koky a honzou hru, ze si jeden mysli nejaky pojem a ostatni ho otazkami, kde je pripustna pouze odpoved ano/ne, snazi uhodnout. Ja zacinam a kluci hadaji dopravni letadlo. Pres elektroniku a velikost predmetu se chlapci dostavaji zdarne k cili. Koky mysli na zachodovou misu, kde honza kratce zasadi smrtici uder v podobe otazky, jestli to ma doma a pouziva to denne. Nejrychleji jsme vsak uhodli honzovu mrtvou berusku, kde nam stacilo se zeptat, jestli je to zivy a jelikoz honza vahal s odpovedi, tak bylo jasny ze to bylo zivy a ted je to mrtvy a bylo to na svete. No prozatim dobry a nechame tuto podnetnou hru na okamziky vetsi socialni krize. Jak jsem predpokladal, kekrt uz je celej na sedacce. Prichazi k nam sleza, zalehne a spi. Tom s adou se porad nevratili z prochazky (?)
Vyrazil jsem je hledat, ale bez uspechu, projdu si mezitim duty free shopy, od minule zadna zmena. Mezitim se ke stolu vratil tom a podal vysvetleni (!) ze se po prochazce lodi ztratili na zachode. No, ze byli kazdy ve svoji kabince jim verit muzeme, ale nemusime.
Tom uleha na sedacku a na vypravu vyrazi Zidour. Misko mi sel koupit pomerancovy dzus. Zabava vazne, u protejsiho stolu masti karty a nam nezbyva nez jen zavistive koukat, protoze hry jsou znamo kde. Misko si nalozil vejce, slaninu a brambor. Po dalsim zevleni v jidelne se presunujeme do baru, Toma nechavame spat. V baru s Adamem vypijeme skvelou whisky Chivas Regal a v souctu solidni litr kafe.

Konecne jsme dojeli do pristavu Larvik a plnime drive projednanou strategii, kdy prisedam do vozu Skoda Octavia, kde je nalozeno presne limitnich 50 piv (legalne se da dovezt 10 piv na osobu). Dalsich asi 250 piv je v dodavce. Po mensim zmatku nachazime na lodnim decku auto a vyjizdime. Celnici si nas nevsimnou, ale hned za nama zastavujou auto s karavanem a pripravuji ho k prohlidce mobilnim rentgenem (!). Trneme strachy a to cekani je nekonecne. Dodavka vyjizdi s utrob lodi a pomalu se priblizuje k tomu osudnemu mistu a projizdi taky be kontroly!! Hura. Piva mame vsechny a muzeme jet. Kekrt preseda do dodavky, aby nasal jeji unikatni atmosferu a ja pokracuju v osobaku. Cesta ubiha pomalu jako vzdy, poslednich 250 km urazime za 4,5 hodiny. Obcas zastavujeme vycurat a plasime tim mistni joggery. Je krasny pocasi ale nikde neni snih - az kdyz se vysplhame do hor se nejaky objevi, ale tak malo snehu jsem tu jeste nevidel. Zastavujeme v Geilu, kde predterminaci Tom a Kekrt vyzvedavaji veci z jezdeni predminuly tyden a prijizdime do Haugastolu. Obyvame apartman c. 35 a trosku se na me projevila unavicka. Nicmene Kekrt burcuje osazenstvo, abychom jeste vyrazili na prvni jezdeni (je lehce po 5 hodine) a tak usedame v aute (Kekrt, Tom, Misko, Zidour a ja). Na Orterenu pocitovy Tomuv merak vetru hlasi ze fouka hovno (omlouvam se, je bezvetri). I na dalsi zastavce je tomu podobne a tak se ocitame az na spotu Lappenstein. Na spotu se prohani mensi skupina kajteru a jezdi jim to dobre! Kekrt uz od baraku zaklel, ze si zapomnel v Geilu vyzvednout lyzaky, takze dneska nezakajti. Aspon teda bude behat kolem Zidoura, pro nehoz je to po Abertamech teprve druhe pojezdeni s drakem. Tom uz rovnou jednym ladnym skokem baletky s auta nazul lyze, vytahnul draka z baglu, mocnym kouzelnym fukem ho rozbalil a nez otevreme zadni dvere od dodavky uz lita ve vzduchu. Ja mam ponekud strzlivejsi plan, ze si rozbalim ruzovyho Accesse, navazu na nej bar, zase to zabalim a budu spokojenej. Jakmile ale dostanu draka do vzduchu, tak zatouzim se trosku projet. Nazuju lyze a jedu! To se snad ani neda vypravet, protoze podminky byly naprosto idealni, stale jeste zarilo zapadajici slunicko a vitr foukal presne tak akorat, ani malo, ani moc. Navic moje operovana noha navzdory mym obavam vubec proti kajtovani neprotestuje, naopak jsem ji slysel nekolikrat si visknout radosti! Jezdim sem tam jako blazen a vubec mi nevadi, ze jsem uz skoro 34 hodin nespal. Kekrt navdory failu s lyzakama s nama pobiha na louce a toci nas na kameru. Neco na nas i vola, coz se pak dozvidame, ze sme meli jezdit proti slunicku, ze to bude vypadat dobre. Po zhruba hodine a pul balime a jsme moc radi, ze sme jeli, i kdyz teda Jenik z toho musel bejt dost smutnej, ze nemoh jezdit taky. Ale zejtra bude urcite DEN! Zbytek vecera vam bude muset odvypravet nekdo jiny, protoze ja jsem tak tak ze sebe sundal bundu a kalhoty, nazul se do spacaku a probudil sem se az druhej den...