Předem bych rád poprosil všechny tři čtenáře našeho blogu, aby omluvili sníženou kvalitu obrazu a hlavně textu. Vrchní pisálek dal přednost pošmourný jarní Floridě před prosluněnym Norskem a připojí se k naší výpravě se zpožděním. Já a cukrář Pekk se v tomto mezidobí pokusíme rovným dílem blog nezprznit a udržet počet čtenářů v kladných číslech.
Přes každoroční snahu naplánovat a zařídít včas všechny serepetičky související s výletem do Norska se to dle očekávání zase nepovedlo. Čtvrteční nákup v Makru se trošku protáhl, díky novým členům naší party sme totiž museli shánět věci jako sojový mlíko, uzený tofu a řapíkatý celer. Taky sme byli podstatně mlsnější než obvykle, takže letos vezeme spoustu laskomin, který nemáme šanci zežrat. Došlo taky na několik zásadních omylů. Za všechny bych rád zmínil šunku od kosti bratru za 600 Kč. Tu ocení zejména účastíci druhého turnusu, kteří se rovným dílem podělí o náklady za šunku a zbyde na ně rovný díl kosti. Tímto zdravíme na Floridu.
Takže abych se nezakecal. Plán byl jasnej. Nakoupit, naložit obě auta, ve 22:15 nabrat Miloša na hlaváku, řádně se rozloučit s drahejma půlkama a dobře se vyspat před dlouhou cestou. V pátek po práci už jenom nasednout do aut a jet. Nebudu zacházet do podrobností, stihli sme pořádně akorát nakoupit. I když vlastně ani to ne. Židour musel v pátek ráno dohánět restíky v Bille. Nakonec sme vyrazili asi s dvouhodinovym zpožděním. Pekk zapomněl doma těsto, a protože cukrář bez těsta je jako dost k hovnu, museli sme se k Pekáčům vracet. Druhá skupina musela doma zapomenout nejmíň tři piva, protože sme na červenej tranďák čekali na poslední pumpě v Čechách skoro další hodinu. Pozorný a věrný čtenář našeho blogu teď dozajista zpozorněl, protože mu nevychází počty a modely aut. Ano, je to tak, mulťák byl kvůli overbookingu na poslední chvíli nahrazen za tranďák. Díky sousedům Pilným za zapůjčení tohodle super vozítka, už podruhý nám takhle vytáhli trn z paty. Cesta až k trajektu proběhla bez problémů, navíc sem většinu prospal, takže si moc nepamatuju. Na trajektu to bylo podobný, zjistili sme, že přestože je trajekt nezvykle plnej, tak oddíl s místenkama je zbytečně nevyužitej. Požral 8 lidí navíc jak prd a my se mohli krásně vychrupkat ve sklopnejch křesílkách.
Jako řidič nelegální dodávky pro celní kontrolu byl zvolen Židour, protože vypadá solidně, má pevný a mohutný hlas a navrch 3 tituly před a za jménem. Paní z celní kontroly to kupodivu vůbec nezajímalo. Chtěla vědet, kam a proč jedeme, kolik nás je a jak dlouho tam budeme. Po zkušenostech z loňska jsme pomocí jednoslovných a přesných odpovědí přes všechny úskalí úspěšně přešli a mohli tak oslavit dosud největší propašovaný množství alkoholu v dějinách naší akce. Cesta Norskem se táhla jako vždycky, naštěstí nám jí zpestřil Tomáš citátem od Jan Ámose Komenskýho, kterej se při dlouhym pobytu prej bude ještě hodit. Cituji: "Lepší než za ženštinami hampejznými se píditi, jest plodníkem svým dvakrát týdně řádně zatřásti". Shodli jsme se na tom, že se jedná o nadčasový citát.
Do Geila (čti "jejla"), kde nás první noc ubytovali, sme dorazili až navečer, takže se místo ježdění začlo radši popíjet a kuchtit tradiční steaky. Večer se k nám připojil Jaro, devátý to člen naší výpravy. Je to kluk z Moravy co do Norska přiletěl den předem z Irska aby tu jezdil na dracích z Německa. Ale jinak je moc fajn:) Dopili sme první vína a pivka, pokochali se úžasnym pohledem na Geilo a usnuli jak koťata.
Zejtra má bejt pod mrakem, ale foukat má pekně. Těšíme se jak malý kluci!
Přes každoroční snahu naplánovat a zařídít včas všechny serepetičky související s výletem do Norska se to dle očekávání zase nepovedlo. Čtvrteční nákup v Makru se trošku protáhl, díky novým členům naší party sme totiž museli shánět věci jako sojový mlíko, uzený tofu a řapíkatý celer. Taky sme byli podstatně mlsnější než obvykle, takže letos vezeme spoustu laskomin, který nemáme šanci zežrat. Došlo taky na několik zásadních omylů. Za všechny bych rád zmínil šunku od kosti bratru za 600 Kč. Tu ocení zejména účastíci druhého turnusu, kteří se rovným dílem podělí o náklady za šunku a zbyde na ně rovný díl kosti. Tímto zdravíme na Floridu.
Takže abych se nezakecal. Plán byl jasnej. Nakoupit, naložit obě auta, ve 22:15 nabrat Miloša na hlaváku, řádně se rozloučit s drahejma půlkama a dobře se vyspat před dlouhou cestou. V pátek po práci už jenom nasednout do aut a jet. Nebudu zacházet do podrobností, stihli sme pořádně akorát nakoupit. I když vlastně ani to ne. Židour musel v pátek ráno dohánět restíky v Bille. Nakonec sme vyrazili asi s dvouhodinovym zpožděním. Pekk zapomněl doma těsto, a protože cukrář bez těsta je jako dost k hovnu, museli sme se k Pekáčům vracet. Druhá skupina musela doma zapomenout nejmíň tři piva, protože sme na červenej tranďák čekali na poslední pumpě v Čechách skoro další hodinu. Pozorný a věrný čtenář našeho blogu teď dozajista zpozorněl, protože mu nevychází počty a modely aut. Ano, je to tak, mulťák byl kvůli overbookingu na poslední chvíli nahrazen za tranďák. Díky sousedům Pilným za zapůjčení tohodle super vozítka, už podruhý nám takhle vytáhli trn z paty. Cesta až k trajektu proběhla bez problémů, navíc sem většinu prospal, takže si moc nepamatuju. Na trajektu to bylo podobný, zjistili sme, že přestože je trajekt nezvykle plnej, tak oddíl s místenkama je zbytečně nevyužitej. Požral 8 lidí navíc jak prd a my se mohli krásně vychrupkat ve sklopnejch křesílkách.
Jako řidič nelegální dodávky pro celní kontrolu byl zvolen Židour, protože vypadá solidně, má pevný a mohutný hlas a navrch 3 tituly před a za jménem. Paní z celní kontroly to kupodivu vůbec nezajímalo. Chtěla vědet, kam a proč jedeme, kolik nás je a jak dlouho tam budeme. Po zkušenostech z loňska jsme pomocí jednoslovných a přesných odpovědí přes všechny úskalí úspěšně přešli a mohli tak oslavit dosud největší propašovaný množství alkoholu v dějinách naší akce. Cesta Norskem se táhla jako vždycky, naštěstí nám jí zpestřil Tomáš citátem od Jan Ámose Komenskýho, kterej se při dlouhym pobytu prej bude ještě hodit. Cituji: "Lepší než za ženštinami hampejznými se píditi, jest plodníkem svým dvakrát týdně řádně zatřásti". Shodli jsme se na tom, že se jedná o nadčasový citát.
Do Geila (čti "jejla"), kde nás první noc ubytovali, sme dorazili až navečer, takže se místo ježdění začlo radši popíjet a kuchtit tradiční steaky. Večer se k nám připojil Jaro, devátý to člen naší výpravy. Je to kluk z Moravy co do Norska přiletěl den předem z Irska aby tu jezdil na dracích z Německa. Ale jinak je moc fajn:) Dopili sme první vína a pivka, pokochali se úžasnym pohledem na Geilo a usnuli jak koťata.
Žádné komentáře:
Okomentovat