(ne)vydařená keška

Ranní mlha na Ortrenu dělí naší skupinu opět na dvě úderné jednotky. První (Kekert, Miloš, Jára a Žiďour) jedou na průzkum a hlásí, že počasí je takové jak to říci slušně…mlhavé. Ale kempují na Skulevikovi a zdá se, že si to opravdu užívají. Druhá jednotka na místo přijíždí časně ve 13 hod, zkušeně hodnotí situaci, hrdinně se otáčí a jede zpět do Haugastolu. Cestou Tralal poukazuje na dva kajtery na SECRET spotu u Orterenu, ze kterých se bohužel klubou jen šikovně umístěné kusy skal. Tato legrační příhoda docela trefně popisuje aktuální viditelnost. Následně Tom s Martinem berou pásy a šlapou k jezeru nad Haugastol, kde vysílačkou hlásí vítr, rozbalují kajty a dávají si zdravotních 15km. Koky s Pekkem objevují dvě kešky kousek od Haugastolu a jdou je ulovit. 

Vychytrale si ale neberou lopaty, takže po menší bitvě v metr a půl vysoké vrstvě sněhu ustupují zpět na základnu. Hlásí to vysílačkou Tralalovi. Kekert opět nemá vysílačku, takže nic neříká, zato vypadá, že mu fakt, že nevidí kam jede moc nevadí a vesele brázdí prašan, který v té mlze určitě někde je, protože ho má večer na lyžích. Všichni se velmi těšíme na zítřek kdy má svítit sluníčko a na Dyranutu hlásí 7m/s. Na poslední chvíli vytažený Pekkův lehce okouřený perník úspěšně prověřuje požární čidlo. Kekert hlásí nejslabší den, natrekoval jen žalostných 105km. Opravdu slabý výkon.

K večeři máme výtečné halušky od Tralala a Kokiho, bohužel Tralal podceňuje sítko v umyvadle a část halušek opouští apartmán jinou cestou, než jsme původně čekali, z čehož měli halušky určitě radost. Naštěstí Martinovi chutnají tolik, že si zapomene přidat a tím pádem nikdo nehladoví.