Po všech těch marných pokusech se v kajtování nějak vyznat, nebo dokonce zlepšit, přišel Den D. Máme odjet do Meccy všech kajterů, oblasti Hardangervidda v centrálním Norsku. Ubytování máme zařízené v malebné vesničce Haugastol. Z Prahy mizerných 1900 kilometrů.. Rozhodli jsme se tuto vzdálenost překonat autem, kdy nám Kekrtovo známý pro tento účel zapůjčili vozidlo Ford Transit v polo-nákladním provedení.
Nyní si odbydeme povinnost představit osoby a obsazení v naší dobrodružné výpravě, jsou to:
Kekrt.. vedoucí výpravy
Honza (Milan).. mezinárodní účastník výpravy
Peťa.. sportovní trenér
Ing. Koky.. promotér
A moje maličkost (taky Honza)..
Tudíž nás tedy bylo pět. Než se ustálí nějaké zábavné přezdívky budu odkazovat na tento seznam. S tradičním problémem tří Honzů jsem se vypořádal snadno, jelikož sebe píšu v první osobě a Kekrt je prostě Kekrt. A jediný Honza co zbyde nakonec ani Honza není, no ale což.
Možná se někdy vrátím k předehře našeho výletu, a to jest provedení několika nákupů v Makru a Tescu. První, co jsme měli v pátek odpoledne naloženo v našem mocném Transitu, bylo pivko. Celkem nějakých 240 plechovek piva různých značek. Jak jsme zjistili, do Norska lze dovézt maximálně 2 litry piva na osobu, což v našem případě dělá litrů 10. No, je to jistý nepoměr, ale jelikož jsme družina odvážná, tak to risknem.
Oprava: s těma pivama jsem to prej trochu nezmáknul, takže nakonec to bylo 7 kartonů po 24 plechovkách = 168 piv = 84 litrů = 16.8 litrů piva na osobu. No podle mýho to je na okamžitý odstřelení hlavy, kdyby nás bejval ten celník na hranicích zastavil ;-)
Oprava: s těma pivama jsem to prej trochu nezmáknul, takže nakonec to bylo 7 kartonů po 24 plechovkách = 168 piv = 84 litrů = 16.8 litrů piva na osobu. No podle mýho to je na okamžitý odstřelení hlavy, kdyby nás bejval ten celník na hranicích zastavil ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat