Den 6: Čekání na míň větru

Včerejší večer byl poněkud volnější co se programu týče, stihli jsme zkouknout i video "How to snowkite vol. 1" a tam, kromě jiných humorných pasáží, byla vysvětlena i tzv. "warp speed", což je situace, kdy při jízdě na kajtu nekontrolovatelně nabíráte rychlost a máte toho plný brejle jak z toho zastavit. Ta humorná rada se týkala toho, že když se dostanete do warp speed, je třeba čekat na míň větru (anglicky wait for the less wind), což je rada opravdu neocenitelná! Jelikož ale právě tahle hláška celkem příznačně vystihuje dnešní den, máme jí v titulku.
No ale den začíná ráno. I když jsem šel spát dřív, stejně se budim až jako poslední. Jak jsme se shodli s Honzou, nejlepší je se vožrat, padnout do postele, zavřít voči a probudit se až ráno. K snídani máme čerstvej norskej chleba, co pro něj byl Koky v naší chatce v jídelně. Moc dobrý! Peťa nám k tomu designově nakrájel zbytek uheráku a lovečák, panečku to byla nádhera! Honza s Honzou uvařili kakajíčko a po tradiční IT chvilce se jelo na věc. Předpověď pro dnešní den je příznívá, má pořádně fičet a i meteorologická stanice v Haugastolu hlásí kvalitní vítr.
Za volant usedá obávaný řidič Honza a vyrážíme směr Sněnulák. Po cestě jěště zastavujeme na pár kite-spotech, abychom otestovali vítr, ale nezdá se nám nic moc. Když dorazíme ke sněhulákovi, fouká tam jako sviňa. Omlouvám se za ten drsný výraz, ale foukalo teda dost hodně moc. Honza začíná vybalovat draka, že zkusí vítr, abychom my ostatní věděli, jestli to pude nebo ne. Pak se ještě domluvíme tak, že rozbalím draka i já a zkusí ho Kekrt, přecejenom Honza jezdí zapůjčenýho kajta od pana Šlapala 10m2 a naše Chiméry mají 8,5m2, což je o trošku míň a to se počítá. Honza mezitím startuje a nevypadá to na nija zvlášt komfortní poježdění, drží draka vysoko a dost to rve, aby neodletěl po větru do sousedního Švédska. Při rozbalování mýho draka zjistíme, že neumim pořádně smotat šňůry a vyrobil jsem slušnou záhadu, jak to zase rozmotat, kam se na mě hrabe ježek v kleci! Kekrt nadává jak dlaždič, co sme to za retardy, že to vždycky tak zamotáme a já jdu odvázat červenou řídící šňůru, pádž už jsem to několikrát takhle dělal no. Přijede k nám Honzik a zkušeně přistává s kajtem neuvěřitelnou ránou vo zem. První zareaguje Kekrt, po chvilce se i já pouštim červený šňůry a běžíme k drakovi, co s sebou neustále mlátí o zem a šune bezvládným Honzikem ve sněhu. Na třetí pokus se Kekrtovi podaří na draka skočit a máme vyhráno, neplánovaná návštěva Švédska nebude. Honza se samozřejmě projeví jako správný hrdina a na otázku, jak se mu jezdilo, bez zaváhání odpovídá, že výborně. Po krátké debatě oba draky balíme a vydáme se hledat příznívější kite spot se slabším větrem. Jedeme směrem zpátky do Haugastolu a zastavujeme všude, kde se nám to trošku líbí a zkoušíme vítr. Nejdřív pořád nic moc, nakonec se ale zadaří. Stavíme u lehce členitýho terénu se solidním větrem a všichni vybalujeme. První vyráží Kekrt s Peťou. Zlověstný žuchnutí, kdy drak v plný rychlosti flákne o zem, na sebe nenechá dlouho čekat a tentokrát je "štastlivcem" Peťa. Ani Kekrt neni nijak zvlášť nadšenej. Jako další vyráží Koky a taky se mu to nepozdává. Vítr totiž od tý doby co jsme přijeli zesílil a navíc terén není žádný pošušňání, kopce nahoru dolu, těžký sníh, špatná viditelnost.. Takže nakonec Honza ani já vůbec nevyrazíme a zase balíme draky. Zase je potřeba vidět všechno pozitivně, tudíž se alespoň pocvičíme v precizním balení draka, někteří z nás to dost potřebují. Probíhá hlasování o tom, co dál. Vyjdou nám z toho čtyři varianty: 1. návrat ke sněhulákovi, 2. návrat na předchozí kite spot, kde nefoukal moc vítr, ale jinak to tam vypadalo fajn, 3. návrat na chatu a jízda skútrem na jezero, kde jsme byli v neděli, 4. projet všechno možný a pak se bude vidět (což je kompilát všech předchozích možností). Vyhrávájí postupně možnosti 2,1,3,4. Dvojka předběhla jedničku jenom kvůli tomu, že je po cestě ;-) Když dorazíme na předchozí kite spot, Kekrt otevírá dveře Transitu a okamžitě hlásí, že vítr je špatnej, teda stejně silnej jako minule. Směr sněhulák, dneska již podruhé. Dojíždíme na spot a vidíme půl tuctu draku ve vzduchu a druhý půl tucet na zemi. Hafo lidí. Když vylezeme z auta tak seznáme, že vítr je trošku slabší než ráno, ale stále dost silný. Chvíle váhání. Zkusíme to? Zkusili. A nelitovali. Vítr byl naprosto perfektní pro Chiméru, i Šlapalovo demo Aero jelo dobře, akorát Kekrt nakonec svýho Flysurfera balí, jelikož ten má 12m2 a bylo to už na něj moc. Honza přešmikne šnůry o lyže, a tak musí převazovat, ve vzduchu jsou na chvilku od nás jenom Chiméry. Kluci skáčou jako o život, všichni jezdíme tam a zase zpátky a žasneme, jak se ten samý prostor neuvěřitelně změní pouhou změnou směru větru. Zjišťujeme, že se dá jed dost daleko za obzor, kde pokračuje nekonečná planina posypaná neprobádaným sněhem a řeknu vám, nejdražší, projíždět se takhle na kajtu sněhem, kam jěště před vámi žádná lidská noha nevkročila, to je úžasný pocit. Ze všeho nejradši bych se nechal unášet větrem dál a dál, až za všechny hranice všeho vnímání. Nicméně to racio ve mně stále velí zpátečku, co když najednou foukat přestane a já celou tu štreku pudu pěkně pěšky? Kdybych to sám nezažil, tak neuvěřím, ale skutečně, najednou úplně z ničeho nic divoký vítr ustane, jako kdyby nebeský operátor přepnul vypínačem a vítr vypnul. Nefoukalo ani.... nic. Schluss, amen, finito, konec. Jaký to štestí, že jsme s Kekrtem neodjeli někam kamsi a skončili s naprosto bezvládným drakem relativně kousek ke sněhulákovi. Balíme draky, ťapeme směrem k báglům a jedeme na chatu.
Příjezd na chatu v půl osmý večer, zatím rekord, nikdy jsme tak pozdě na chatu nedorazili. Večerní program začíná večeří inženýra Kokyho, čočka s párkem. Čočka byla v přípravě už včera večer a pro mě teda aspoň to byl kulinářskej zážitek. Trošku se teda obáváme, co to udělá s už tak dost vyhnanou intenzitou prdění, nicméně inženýr Koky se nám už při cestě z kajtování svěřil s teorií, že čočka je kvalitně odmočená, zbavená všech nečistot a její nadýmací potenciál blíží se limitně k nule. Nu což, máme jedinečnou příležitost ověřit hypotézu v praxi. Jako první se snaží o důkaz sporem Peťa, kvalitní to prdič, ale je hned okřiknut, že prd ze sebe násilně vytlačil, jenom aby to vypadalo zajímavě. Čekáme na další prdy a uvidíme.
Začínáme hrát Kubu, očekávání jsou veliké. Jednak poprvý hraje Kekrt, druhak Koky slíbil ukázat svojí eňo ňuňo vymyšlenou strategii, která prostě nemůže prohrát. Hned prvním tahem všechny překvapí, zahraje architektem alternativní tah, získává dva vítězné body a jde do vedení. V průběhu hry krystalizují dva favorité, dva Honzové a já do nich nepatřím. Řídím se tedy poučky, nemůžeš-li vyhrát, aspoň zaškoď a celkem úspěšně se mi to daří. V posledním tahu dojde k poslednímu překvapivému rozdělení bodů a vítězem je... tramtadadaáááááááááá... JÁN MILAN!! 73 bodů!!! Následuje divoká diskuze o tom, kolik že ta Kuba má vlastně možných výherních strategií, každopádně velká poklona Honzovi, že po debaklu, který předvedl v minulé hře, se dokázal až takhle vybičovat a vyhrát.
Než jdeme spát udělá nám Honza tortillu, pro mě speciálně bez sýra s lovečákem a je to moc dobrý. Peťa pouští pokračování filmu Brak a tím dnešní večer v podstatě končí, já mlátim hlavou o židli jak usínám a ostatní jsou na tom myslim podobně, ještě na sílu tlačíme posledního panáka (schlaftrunk přeci). Budík posouváme na pozdější hodinu, už je přecejenom dost po půlnoci.