Jsme v polovině

Vážení a milí návštěvníci našeho webu,

historika přepadla tvůrčí krize, tudíž poslední dva víkendové dny budou co se týče popisu takové nedomrlé. Snad je to způsobeno žalem, že naší skupinu opustila Peťulka a chybí nám její krásné romantické představy o tom, jak kajtování funguje (např. "doufám, že to jezero bude zejtra urolbovaný") a samozřejmě všichni strádáme z absence ostrovtipu našeho pana cukráře Pekka a jeho rozličných laskomin, které nám každý večer připravoval. Když už jsme u těch laskomin, Tralal se včera pokusil zopakovat přípravu legendárních povidlových šátečků a celkem se to myslím podařilo. Nejdříve ale k průběhu soboty...
Jak již bylo popsáno, odjezd dvou členů naší posádky proběhl poněkud dramaticky v pozdních nočních hodinách, a tak jsme si všichni dopřáli trošku toho odpočinku. Vstávání tudíž proběhne v líném rytmu. Adam hlásí, že má bolavý palečky ze snowboardových bot, jelikož jsou mu malý.. ale že to neva, protože hezky vypadaj. Postupně se formuje skupinka sabotérů, která pod různými záminkami (palečky, vypisování faktur, rýmička) chce prožít dnešní den v pokojíku, ačkoliv předpověď dává tomuto nápadu trošku zapravdu.. viditelnost je špatná a má sněžit. Nakonec se ale vybičujeme a spolu s Kekertem a Peťou vyrázíme směr Dyranut, jelikož Kekert předtím telefonicky ověřil od tajné spojky přímo z místa, že viditelnost je dobrá a vítr optimální. Osobně se přesvědčujeme, že tyto informace jsou správné a vybalujeme draky. Kekertovi se ovšem nezdaří první start a odnese to celý tým, jenž stojí za vývojem létacího stroje Ozone Summit 12, který je vzápětí obviněn z toho, že ho připravil, považte, o půlhodinu ježdění! Chci věřit tomu, že někdo z firmy Ozone tento blog pečlivě sleduje a předá tuto informaci do vývojového oddělení, aby s tím něco pro příští generaci draků udělali. Podnikáme menší výlet, jenže vítr slábne a viditelnost se zhoršuje, nakonec po nějakých dvou hodinách balíme a jedeme zpátky. Ještě bych zmínil, že na protějším kopci je vidět skupinka odvážlivců, kteří skáčou z dost vysokého převisu na kajtu dolů! Uplně mě mrazilo, jen jsem to viděl, Kekert osobně před odjezdem vyzpovídal jednoho z těchto adrenalinových letců, takže dotazy směřujte na něj. Peťa nás opět pobaví svým posledním cirkusovým číslem, které tu stále zdokonaluje:



K večeři Adam připravil indickou pochutinu "Chicken Tandoori Masala", akorát že místo pro 6 lidí je to tak pro 12, ale to nevadí, nějak to sníme. Večerní žůrka má z pohledu pasivního přijímatele velice podobný průběh jako v pátek a jelikož se odebírám spát brzy po desáté hodině, nemám co bych více k večernímu programu dodal. Snad jen bych vzpomenul návštěvu sauny, kde nás přepadlo norské komando ve složení: dva chlapci, dvojčata a dvě holky, přičemž celá skupina k nám dorazila z okolí Osla. No uřvanější Nory jsem ještě nezažil a bylo fajn vrátit se do našeho klidného a tichého apartmá.

Neděle je standardní ranní budíček na osmou, máme ještě odvážet nějaké reziduální členy Bimrsovo skupiny, až v půl desátý vyjde najevo, že je vůbec nepovezeme a tak jsme mohli už dávno jet. Adamovi nestartuje auto, baterka zřejmě nevydýchala noční teploty hluboko pod -20 stupni Celsia. Naštěstí Bjorn vytáhne z pod pultu startovací kabely a tak Multivan poslouží jako startér a můžeme všichni vyrazit směr Dyranut. Vybalujeme a chvilku jezdíme, jenže není to tentokrát žádná hitparáda - musíme překonat kopeček ze základního tábora, kde fouká jakž takž, kousek dál se ale vítr točí a má on/off tendence, kdy nejdřív uplně vyvlaje, aby se zakrátko opřel do draka plnou silou, prostě nic moc. Kekert s Tralalem se i takový čině pouštějí směr pláceček, kde během pátečního ježdění nechali ležet ve sněhu příslušenství ke kameře. Tom přijede na kontrolu a s Adamem usuzujeme, že si přejdeme na druhou stranu silnice, jenže vítr ulehá k odpolednímu odpočinku a vidíme pláň posetou popadanými draky na zem, což je pro srdce kajtera pohled velice bolestivý. Otevíráme termosky a vše směřuje k nevratnému rozuzlení a sice balíme a jedeme směr Haugastol (s odbočkou do Ustaoset pro říznou norskou naftu, jež je tak kvalitní, až je nejdražší v galaxii nebo aspoň ve Sluneční soustavě). Kekert se kdesi prohání i v nulovym větru, Tralal se snaží dojet zpátky a Peťa vyčkává příchodu větru. Skupinka já, Tom a Adam vyráží tankovat, Ford naštěstí po ranním zaváhání startuje na první otočení klíčku a u pumpy zjišťujeme, že v nádrži v tu chvíli zbývaly 3 litry, uff tentokrát to teda bylo o fous - říká se, že člověk má zkusit všechno, ale shánění nafty uprostřed největší náhorní plošiny v severní Evropě si klidně nechám ujít. Dáváme zdravotní procházku na jezero Ustaoset, kde fouká nefouká, terén se od posledně ještě zhoršil, takže jdeme k vozu a vymýšlíme výlet po snežnicách na jezero Lillevan, jež se nachází v kopcích nad chalupou v Haugastolu. I tady seznáme, že povrch je dokonale zmasakrován, takže se vydáváme na pochod domů.. Tom krátce zaváhá, jestli nám v cestě nestojí lavina, ale naštěstí se všichni dostáváme bez újmy dolů a odměňuje nás krásný výhled do údolí:



Druhá skupina mezitím dorazila a tak nic nebrání servírování již včera připravené večeře, Lasagne Bolognese á la Ostrov. Děkujeme Kekertovi a Peťovi za pohlazení chuťových pohárků, přičemž jsme snědli jenom jeden ze dvou pekáčků.. a to ještě v lednici stále číhá včerejší Masala, nějak se nám kuchaři utrhli a večeře se zvrhávají v bohapustou žranici. Tralal se do toho všeho chystá vařit guláš a připravil slanou delikatesku, kde hlavní roli hraje saláma!
Zbytek večera stále probíhá, začínáme hrát údajně silně konfliktní hru s mašinkama, takže uvidíme, pokud by to bylo zaznamenáníhodné, dozvíte se příště.

Kreativně vyhaslý historik 4. výpravy na daleký sever