dnešní den vejde do dějin, nikoliv však kvůli tomu, že pan prezident Klaus úřaduje poslední den (to tady nikoho nezajímá a mohu odpřísáhnout, že jsme tomu nevěnovali byť jedinou minutu). Zkrátka dneska jsme brutálně zajezdili na spotu Dyranut, jenže než si to všechno odvyprávíme, musíme se malinko zmínit jak to bylo ve středu.
Takže rychle na to, vyrazili jsme brzo ráno, tak abychom na spot přijeli už krátce před polednem, vybrali jsme krásnou vyhlídku do kraje poblíž Halne a foukalo krásných 7 m/s. Adam s Peťulou se už na baráku rozhodli, že dneska jezdit nebudou a vypraví se na výlet do Eidfjord. Vybalujeme draky, jenže než se stihnu přezout, vítr totálně ustane. Kekert na mě sice volá, že u něj to buší a že stojím v zákrytu, ale příroda byla ten den nekompromisní. Na Toma s Pekkem tězce doléhá odloučení od přítelkyň a manželek, tak se snaží vyjít s tím, co je k dispozici, jelikož jsou ale na veřejnosti, dovedně to maskují za tréning v Krav-maga. Peťa nafoukne draka, nachodí u toho 700 metrů podle GPS loggeru než se rozhodneme popojet dál. Dojíždíme na Dyranut kde zase fouká lautr nic. Z posledních zbytků nadějí a z čistého zoufalství se několik kajterů vydá na kopeček vyvolávat vítr. Já s Tralalem začíme připravovat kvádry na iglú, jelikož jak jsme zhodnotili, zatím to ze stavebního hlediska nebylo nic moc. Od Bimrse jsme zapůjčili druhou lopatku a i Tom přiložil ruku k dílu, než se připojil mezi ostatní vyvolávače. Tralal při budování základů narazil na udírnu a tak musíme začít kopat jinde. Vítr kupodivu asi fouká, jelikož Kekerta s Tomem není nikde vidět, Peťa opět nafouknul a tentokrát i něco popojel, což odstartuje nekonečné dilema, jestli to máme taky vytáhnout nebo ne, přičemž s Tralalem představujeme klady i zápory obou variant - výsledek tohoto dilematu je vybudovaný bar v iglú včetně únikové cesty pod stolem. Přijíždí výletníci z Eidfjordu, kde si dali výbornýho hambáče za 300 NOKů, což se určitě vyplatilo si tam zajet, každopádně bylo tam nádherně..
Vracíme se zpátky, teď už opravdu v rychlosti, protože večer byl celkem o ničom.. k jídlu falešný stroganov z křehčeného krůtího masa s gumou guar a další pestrou směsicí přidaných látek, Tralal se marně dožadoval nějaké kritiky, tak snad jen ta rejže byla trošku převařená. Vypili jsme flašku Havany, dali pár jointů a s Tralalem odehráli pár matchů ve Starcraftu a už někdy v půl pátý jsme si šli lehnout.
No a konečně se dostáváme k tomu nejlepšímu, co může Norsko nabídnout.. brutální pojezd jako kráva přes nekonečné zasněžené planiny! Bůh kajtingu existuje a má nás opravdu rád! Spravedlnosti bylo učiněno za dost a po tom včerejším bezprizorním plácání to konečně přislo, jo! Na cestu vydáváme ve standradní časnou ranni hodinu a i příjezd se drží již zaběhnuté půl dvanácté hodiny. Vybalujeme a jezdíme víc než 6 hodin, nějak mi dochází slova a vůbec netuším, jak tu euforii popsat. Snad jen tím, že síly ve vesmíru musí zůstat vyrovnané a tak i dneska dojde na zamotání šňůr, zakopnutí o muldu a jiné kratochvíle, při kterých nejslušnější slovo je "do psí prdele" (a to jsem to s ohledem na citlivější čtenáře ještě trochu zjemnil), to jsou ale věci, které těžko doukážou zkazit tak moc vydařenej den. K večeři chilli con carne, kde po krátké poradě vznikají dvě verze, brutálně ostrá (2,5 papričky podle noodle baru Modrý zub) a jemná. Mohu potvrdit, že brutální to fakt bylo, zítra bych to viděl, že nějaká kratší zmínka k tomuto jídlu ještě zazní. Nehrajeme žádnou hru, jelikož na všechny doléhá trošku únavička a já slastně usínám na gaučíku kolem desátý večer, podotýkám, že já jsem svoje pivo dopil, takže ty uličníci co tu nechali nedopitý plechovky by se měli nad sebou zamyslet, když už jsou naše zásoby tak poddimenzovaný!
Loučí se historik 4. výpravy do galaxie snů
Žádné komentáře:
Okomentovat