Plně chápu rozčarování historika 4. výpravy na tábor nucených pochodů, mrzí mě to o to víc, že sem ho tak blbě přemluvil a díky mně si dal večerní jogging v preskáčích:( Aby toho ale nebylo málo a frustrace zbytku bandy mohla dostoupit vrcholu, oddělili sme se s Tralalem asi minutu předtím, než na planince přestalo foukat a pokusili se dojet k ledovci. To se nám nakonec nepovedlo, ve 3 odpoledne sme to z důvodu nedostatku větru a času museli otočit, ale po cestě zpátky sme objevili úžasnou kotlinu plnou prašanu, kde jako zázrakem foukalo stabilně 9m/s (navíc pro mě zcela nepochopitelně z poměrně prudkýho a vysokýho kopce). S ohledem na zbytek posádky bych nerad rozepisoval, jak moc úžasný to bylo, nebudu je proto zbytečně trápit a zůstanu u konstatování toho, že pro mě to byl jeden z nejlepších dnů na kajtu vůbec:) A protože za všechno se platí, po cestě zpátky o údolí dál nám taky došel vítr, taky sme si lehounce zanadávali a dali si kousek pešo. Tolik alternativní pohled.
Ještě dodávám, že Adam si zpáteční cestu dle vlastního vyprávění taky užil, holt oči historika nemohou býti všude a vůbec to nemělo vyznít jako špatnej den.. do zlomového okamžiku jsme zajezdili náramně, což dokládám sérií fotografií od našeho pana cukráře (zase pochopte, když člověk po čtyřhodinové cestě zpátky na Dyranut, kdy nejslušnější slovo, které jsem řekl, bylo "do píči", tak si honem nevzpomene, že kolem oběda si hezky zajezdil :)
Žádné komentáře:
Okomentovat