Další poděkování patří Tomovi, který pomohl Kekrtovi s výběrem lyží. S dalším poděkováním míříme k Michalovi, který se nakonec dokázal zabalit a dostavil se k odjezdu jakž takž včas. Taktéž děkujeme Šlézovi, že přes šílené pracovní vypětí taky dorazil na sraz víceméně v termínu. Také bychom chtěli jako kolektiv pracovníků Oriflame software poděkovat našemu vedoucímu, že nás uvolnil na týden ze zaměstnání. Také děkujeme Peťovi za včasnou přípravu pikantního guláše. K Michalovi míříme s dalším poděkováním, že vzorně zajistil odbavení head kamerky na celnici a donesení až na stůl Kekrtovi včetně vodotěsného kufříku. Já osobně bych chtěl Michalovi poděkovat za jeho skvělé řízení na německém úseku cesty. Rád bych poděkoval i našemu Měsíci, že nám tak vydatně svítil na cestu a udělal tak radost Janě, který ho chtěl celou dobu vidět, pokud bude hezké počasí (pozn. autora, Jana je mužského pohlaví a jedná se o Honzu Adamce - kvůli nadlimitnímu počtů Honzů ve výpravě má každý Honza kódové označení). Dál bych chtěl poděkovat neznámému dobrodinci, který pro mě vymyslel přezdívku Hans a na kterou jsem mimoděk začal slyšet navzdory oficiálně oznámené přezdívce Cherok. S poděkováními se dnes skutečně roztrhl pytel a tak děkujeme Kekrtovi za včasné odstavení vozidla pro vykonání nutné potřeby cestujících. Už si nepamatuju, jestli jsme dneska poděkovali Michalovi, takže každopádně Šléza by mu chtěl prostřednictvím tohoto blogu poděkovat za to, že mu při prudkém brždění neamputoval ruku posuvnými dveřmi. Děkujeme také hacknuté navigaci Prestigio a zejména její nabíječce, že cestu vydržela a spolehlivě nás navedla do přístavu (i když Michal riskoval veřejný pranýř kvůli přípravě záložního Garminu, za což Michal asi nikomu nepoděkuje, že to dělal uplně zbytečně). Poděkování před nastartovaným Transitem zaslouží posádka lodi Superspeed2 za to, že nám připravila kvalitní snídani a v zadním baru posléze vynikající nefalšovaný italský šálek kávy. Zvláštní poděkování patří kapitánovi lodi za vzorné vedení lodi rozbouřenými vodami Severního moře.
Sice jsme teď posádce děkovali, ale toto poděkování uděluje Michal a Kekrt podmínečně, jelikož je vzbudili za pospávání na sedačce v baru. Na zpáteční cestě si dáme velký pozor, jestli bude za co vůbec děkovat. Ať ale nejsme hned zkraje tak negativní a protože dobrá nálada se nás za každých okolností zuby nehty drží (Kekrtovi všichni děkujeme, že zatím drží nervy na uzdě a dobrou náladu nekazí), tak bychom rádi poděkovali samotné lodi Superspeed2 za otevřenou palubu na zádi lodi, abychom na vlastní kůži okusili sílu norského větru. I větru samozřejmě děkujeme a přejeme si, ať ve svojí síle vytrvá. Ještě zůstaneme na lodi s poděkováním za impozantní rychlost, kterou tento stroj dokáže vyvinout (50 km/h !!). Protože poděkování není nikdy dost, děkujeme Tomovi za pořizování obrazového záznamu během cesty, už se nemůžeme dočkat výsledku (Šléza nám ale za svoji etudu, kde během spánku na jídelním stole mrskal svými smyslnými rty, asi nepoděkuje). Pomalu jsem přes všechna ta poděkování zapomněl vystoupit z lodi, až tak mi z toho jde hlava kolem, ale opět mi nezbývá než poděkovat lodnímu rozhlasu, že mě na kotvení v přístavu upozornil, hned ve třech světových jazycích, přičemž norština a němčina mi k ničemu nebyla, ale znělo to dobře. Nevím jak je to možné, ale ještě jsme vůbec dneska neděkovali Honzovi Milanovi, našemu smolnému členu výpravy, který musel ze služebních důvodů zůstat v Praze - za co bychom mu tak poděkovali, jo! Děkujeme Honzovi za to, že nám vyjevil tu evidetní pravdu, a sice, že trajekty JSOU COOL!!
Žádné komentáře:
Okomentovat