Vstali jsme přesně podle plánu v 8. Teda aspoň většina z nás. Velmi mile nás překvapil Michal, kterej je známej tim, že si rád přispí - dorazil sám od sebe, když se dodělávaly vajíčka. Rychle sme se nadlábli a natěšený po včerejší večerní ochutnávce sme vyrazili směr spot Skulevika (pro lepší orientaci přikládám interaktivní mapku místních spotů). Nevim čím to bylo, ale povedlo se nám vyjet kolem desátý hodiny. Snad poprvý sem na vlastní oči viděl, že se plán potkal se skutečností, asi nějaký skvrny na slunci nebo co. Dorazili sme na Skulevik, kde bylo skoro celý plný parkoviště kiterů, tak sme radši popojeli ještě kousek vejš, kde sme byli uplně sami. Sice sme kvůli tomu museli vyšplhat na vyfrézovanou dvoumetrovou sněhovou stěnu, ale co bysme neudělali kvůli trošce soukromí - moc dobře víme, jak sme šikovný co se týče vyhejbání se jinejm kiterům.
Rychle sme vybalili kajty a postupně začali vyrážet. Větru bylo dostatek. Jezdíme jezdíme a najednou zjišujeme, že nám ze základního tábora mizí kamarádi - větru bylo nadbytek a skoro každej kdo odjel už se nevrátil. Výjimkou byli prozíravci, co vybalili pegasí osmičky (michal a peťa), ostatním nezbylo než docupitat zpátky k silnici. Zkusili sme ještě popojet o kousek níž, na parkoviště plný kajterů, ale i tam docela dost fičelo. Navíc jeden z nich jezdil jak kdyby celej život nedělal nic jinýho, mezi nataženejma lankama tam frkal jednu otočku za druhou a celkově se na to vůbec nedalo koukat, museli sme prostě jinam.
Jeli sme zpátky dolu (v autě to šlo narozdíl od kajta celkem v pohodě, má totiž
brzdy) a kontrolovali všechny možný parkoviště, jak to vypadá s větrem. Všude bušilo víc, než bysme rádi. Na jednom z parkovišť málem udělal štěstí cherok - dlouho tahal z jedný norky rozumy o větrech, až jí za to slíbil pivo. Všechny pivka ale byly na aparťáku, takže norka dostala tak akorát trapnej úsměv spolu s omluvou. No nic, piv máme ještě dost a norek snad taky bude víc. O kousek níž sme pochopili, co znamená následující bezpečnostní pokyn: If you don’t follow the rules you risk hurting yourself and others (the snowplow often runs down the centre of the road and it will always win in a head-on collision) - na jednom z parkovišť byl totiž "odstavenej" bavorák, kterej čelní střet s rolbou evidentně prohrál. Řidič rolby zrovna opodál hlásil pojistnou událost. Nebyla toho dne poslední, ale k tomu se dostanem. Teď si představte, že si na víkend vyrazíte zasportovat, zaparkujete svýho vysněnýho bavoráčka na vyhrazenym parkovišti a když se vrátíte z celodenního ježdění, tak zjistíte že vám do něj opřel několikatunovej pluh a z auta je střep za kterej byste se styděli i v Rumunsku.
Dorazili sme zpátky na Ørteren - jezero na kterym sme jezdili včera a ze kterýho zrovna odjížděl nějakej japončík, co tvrdil že tam nefouká. Nebyl to pravda žádnej vichr, ale oproti počasí nahoře to byla nádhera a navíc sme měli celej flek pro sebe. Vybalili sme dráčky a začli dovádět. Vítr pomalu zesiloval a za chvíli sme si to začali opravdu užívat - větru bylo optimálně na desítky draky, víc jak 30 čísel prašanu (jak by řekl jeden náš kolega "sněhu bylo po kokot") a na hodinku se na nás dokonce usmálo sluníčko, prostě paráda. Jezdili sme co to dalo, šlezba začal dělat pokroky a dokonce se po hodinách rozmotávnání a převazování špagátů a následný výměně draka osamostatnil.
Vítr začal zesilovat (asi drobná předzvěst zítřejší avizovný bouřky) a my sme postupně začli odpadat a vracet se báglům. Ty byly poblíž auta na takovym kopečku, pod kterym se rozprostíralo jezero na kterym sme jezdili. A tenkrát došlo k pojistné události v naší režii. Jana si nejdřív neporozuměl s cizím drakem (překážel), takže ho vlastní drak vytáhl blíž k parkovišti než bylo zdrávo. Aby se vyhnul dřevěný tyči která vymezuje hranice parkoviště, prohnal draka horizontálně nad vyfrézovanou sněhovou zdí, když si všimnul, že tenká železná tyčka, která za tou zdí vyčnívala najednou zmizla. To janu rozhodilo natolik, že draka narval na další dřevěnou tyč v pořadí. Zpoza stěny začaly vykukovat nevrlé obličeje. Obličeje patřily osazencům jaguaru XJR, kterej měl ještě před pár okamžiky integrovanou anténu. Aneb jak řekl majitel jaguaru po pár minutách, co už celou událost víceméně rozdejchal a co s úlevou zjistil, že je jana pojistěnej: "accident happens". Sundali sme jany draka z dřevěný tyčky a začli balit. Nejméně dvakrát sme se při tom náramně pobavili - nejdřív sme nemohli najít nikoho, kdo by měl klíče od auta a když už si konečně jana vzpomněl, že je vlastně má on, tak je promptně ztratil. Klíče se ve sněhu náramně dobře hledaj, ale štěstí bylo na naší straně a my sme mohli odjet.
Večer na ubikaci proběhl vcelku normálně a dá se velmi jednoduše popsat pomocí seznamu věcí kvůli kterejm sme se pohádali: množství česneku ve špagetách bolognese (byly výborný i přes velký množství česneku, za což bych ti tome rád poděkoval;), hra kterou budeme hrát, regulérnost ligreta (ala libreta, lubrika) vzhledem k nerovnoměrnému rozesazení sedmi hráčů kolem hracího stolu a následné delší době letu jedné z karet na balíček umístěný na opačné straně stolu, zábavnost ligreta, rozdělění žetonů v pokeru, částka za kterou budeme poker hrát, způsob rozdělení vyhraných peněz, jakej že je to vlastě kumšt hrát poker na vrcholový úrovni a jak moc že je to vlastně o štěstí. S přibývajícíma pivkama vzrůstala i intenzita a hlasitost argumentace všech hádačů, z čehož vyplynulo, že je optimální čas pro to vyrazit do hajan. Jen pro úplnost, pokera vyhrál šlezba a oslavil to opravdu mohutným celonočním chrapotem.
PS: Málem bych zapomněl, že večer se rozvinula debata o Bjornovi. Bjorn je podle všeho docela našláplej týpek, co vyhrává naprostou vetšinu freestajlovejch závodů ve snowkitingu a co přes zimu přebývá právě na Haugastolu. Už z jeho fotek na facebooku je poznat, že to nebude žádný ořezávátko (odkaz here). Tak si představte, že tenhle kabrňák nám šel proštouchnout hajzl, když sme nahlásili, že hrozně smrdí.
Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?
PS: Málem bych zapomněl, že večer se rozvinula debata o Bjornovi. Bjorn je podle všeho docela našláplej týpek, co vyhrává naprostou vetšinu freestajlovejch závodů ve snowkitingu a co přes zimu přebývá právě na Haugastolu. Už z jeho fotek na facebooku je poznat, že to nebude žádný ořezávátko (odkaz here). Tak si představte, že tenhle kabrňák nám šel proštouchnout hajzl, když sme nahlásili, že hrozně smrdí.
Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?
PPS: Až budete mít možnost bejt na pokoji se šlezbou, slušně odmítněte. Ten člověk chrápe jako nečlověk.
PPPS: Lébrž máme z dneška málo obrázků, tak po vzoru cheroka přidávám nějaký ty statistiky a záznamy z logu:
Žádné komentáře:
Okomentovat