Po příjezdu

Po příjezdu do Haugastolu nás čekalo velmi příjemné překvapení.. místo noci strávenou v dobytčáku (rozuměj Mountain room) jsme dostali nabídku na dva apartmány pro 4 na celou dobu pobytu bez nutnosti stěhování, což jsme s radostí přijali. Snad nemusím dodávat, že jsme za to paní domácí poděkovali. Jelikož jsme přijeli ještě v příznivou hodinu (5pm) a část osádky byla nabuzená na kajtování (a zbývající část se nechala strhnout - jen kromě Šlézy a jak se později ukáže, nebylo to poprvé co trhá partu), rychle jsme se převlíkli do zimního, naskákali do auta a jeli na nejbližší kite spot na jezeře Ørteren. Cesta nic moc, někdo se na silnici proháněl asi v tanku nebo co a tak chudák Transit dost poskakoval, ale zvládnul to. Počasí vydržlo nádherný, svítilo sluníčko a sami jsme se divili, proč jsme loni na tenhle spot vůbec nejezdili (z pozdějších debat vyplynulo, že zřejmě už odtál led a nedalo se tu jezdit, ale záhada to pro mě pořád trošku je). Vybalil jsem mocnou Frenzy 13, Tom růžovoučkýho Accesa 10, Peťa Chímeru 8,5 od Pegasa, Michal nejnovější model Frenzy 11, Jenik Aero 10 a konečně Kekrt létající bus Flysurfer 12. Parádně jsme pojezdili! Sice když zašlo slunce, vítr bez varování vypnul a já zůstal někde uprostřed jezera (a přiznejme si to, fyzička zůstala v Praze), každopádně lepší uvedení jsme si nemohli přát.
Večerní program byl vzhledem k absolvované cestě očekávatelně unavený, rádi bychom poděkovali Peťovi za ten guláš (opravdu pikant!) a když šel konečně Šléza spát, zahráli jsme jednu partii Bangu a šli jsme spát taky. S pivama jsme nedošli ani k první zatáčce, takže jsme nemohli nevzpomenout na Jeníka Milanů, kterýžto by to určitě takhle nenechal. Usínáme s vědomím, že zítra by mohl být DEN!

Jelikož nemáme z prvního ježdění žádný foto, přikládám aspoň záznam z mýho logu, kdy jsem jezdil na Frenzy 13 a ještě jsem držkou neryl o zem:

Pak tu mám zajímavý obrázek, kde je vidět kudy jsme se do Norska dostali:

Cesta byla rozdělena do tří částí:

1. Praha - Hirsthals
2. Hirsthals - Larvik (trajekt Superspeed2)
3. Larvik - Haugastol

Vyrazili jsme v 18 hodin z Prahy, celkově nám trvalo 12h 27m než jsme se dostali do přístavu Hirsthals (z toho 1h 20m jsme pauzírovali na benzínkách). Maximální rychlost jsme vyvinuli 129,4 km/h, průměrná rychlost byla 94,5 km/h, nastoupali 963 metrů a klesali 1181 metrů.
Když se konečně dal trajekt do pohybu, trvalo mu 3h 26m ne jsme se dostali do Norska. Průměrná rychlost byla 45 km/h a maximální dokonce 51,9 km/h !!
Celní kontrola naštěstí vůbec neproběhla, takže jsme nemuseli obhajovat ty kvanta chlastu co sme vezli.
Poslední část cesty po Norsku trvala neuvěřitelných 5 a tři čtvtě hodiny! A to jsme ujeli pouhých 276 km - holt by to chtělo do Haugastolu postavit nějakou tu dálnici. Průměrná rychlost 48 km/h, maximální téměř snových 78 km/h - to bylo asi v místě, kde Šléza přehlédl hrbol na silnici a my letěli možná metr vzduchem. Nastoupali jsme 1680 metrů! Na závěr teda přidávám graf nadmořské výšky při cestování Norskem:

Celkově nám cesta zabrala bez osmi minut plných 24 hodin (zde je ale nutno podotknout, že jsme víc jak 2 hodiny čekali na trajekt), urazili jsme vzdálenost 1607 km, z toho 155 km na lodi.
Nudných statistik už asi máte dost, tak nebudu otravovat.. Kajtu a míru zdar!