Haugastol 2012!

8.55 Sedime v lodi Superspeed 1 na 6.palube (asi, jsem linej to zjistovat) v restauraci pro lopaty, kde vsechno jidlo bez ohledu na mnozstvi a slozeni pokrmu stoji 76 NOK, jmenuje se to tady Fly me to the moon. Spi: adam, kekrt, michal, sleza, zidour. Koky podle kekrta trosku zhubnul, ale nakonec se ukazalo, ze pribral a zkratil uces, proto vypada jinak. Tom se sveril, ze kdyz (tato část je na přání Toma vynechána), dekujeme za to odzbrojujici priznani. Tom vstava, ze se de projit. Ada jde s nim. Koky se pta, co mame za hry, ale honza (milan) ma s sebou pouze experimentalni jaderny reaktor na dobijeni telefonu Samsung Galaxy I - holt starej model, takze proto ta baterka uz neni co bejvala.
Kdyz se ohlednu zpatky, tak cesta na trajekt probehla v zajetych kolejich a obvyklem rytmu: ada se zapovidal s panem Jirsakem, proto prijel asi o hodinu a pul pozdejc na sraz, chlapci se schazeli jak svaby na pivo, kolem sesty zacat kekrt vysilovat, ze malo silime s nim a mame nosit veci dolu, tom si prisel pianko s batuzkem presne v cas, kdy dorazil ada s dodavkou, dodavku spolecnymi silami (bez meho vetsiho pricineni, protoze jak znamo, ja jsem invalida a nesmim se pretezovat - mam to prosim potvrzene i od doktora) nalozime a odjezd lehce po 7 hodine.
Obsadili jsme nakonec Transita v poctu 6ti lidi: ja (cherok), adamek, zidour, sleza, ada, misko. Skoda Octavia je obsazena zatim kekrtem, tomem a honzou. Jeste maji prilozit Kokyho v Kralupech a sraz mame naplanovan nejak po ceste. Nase trasy se vsak rozdeluji uz pri sjezdu z magistraly, honza si jede domu vyzvednout nahradni klice od auta (?) Razime teda smele nach Deutschland, prvni ridi ada (poznamenal jsem uz, ze ten se jeste pri vyzvednuti dodavky stavil doma, aby se zabalil a tim padem prijel o 6 hodin pozde na sraz?). Pri najezdu zpet na usteckou dalnici nedaleko lazenskeho mesta Teplice, kde je krome nadherne budovy Cisarskych lazni tez legendardni cukrarna Sissi v prostorach Kamennych lazni, kde podavaji ten nejlepsi cesky trhanec na svete za pouhych 39 Korun! Dale bych rad vyzdvihnul lazensky dum Beethoven a jejich proslavene termalni koupele s masazi a vubec bych chtel celemu kolektivu lazni podekovat za prikladnou peci, diky ktere se mohu zucastnit tohoto blazniveho podniku. Takze kde sme to.. Jo jeste bych rad pochvalil skvelou zavodni jidelnu v lecebnem dome Beethoven , obzvlaste zdejsi Kaplicka cmunda je skvela! No, je nacase Teplice opustit a dostavame se na tu dalnici a provadim kontrolni telefonat k posadce osobniho vozu Skoda Octavia. Zjistuji, ze posadka po vyzvednuti nahradnich klicu nasadila kurz Hirsthals a teprve u Roudnice je napadlo se prepocitat a co nezjistili.. jsou stale jen 3 a ing. Koky mrzne na namesti v Kralupech. Honza se to snazi nejak dodatecne vysvetlit, ale odpor je zbytecny, proste sou to troubove. Posadka vozu Transit meni ridice a doslo na slezuv legendarni manevr "couvani na trojku", tentokrat v podani zidoura, cimz dokazuje, ze kolo zivota se neuprosne otaceji stale dokola. Zjistujeme, ze ac vsichni vybaveni vystrelky moderni techniky v podani smartphonu nejnovejsi generace se stovkami megahertz vypocetniho vykonu, nikdo nema mapu Danska a tudiz se nemame jak navigovat. Situaci zachrani az aduv kalifornsky iPhone, ktery nas ale neomylne kormidluje na Berlin a ani po 10 promarnenem sjezdu se nevzdava a vraci nas zpatky do Berlina. Po dalsi informacni vymene mezi posadkami obou nasich vozu se konecne setkavame u cerpaci stanice Esso v Nemecku. Nalada je vesela a jede, samozrejme zvesela, dal. Cesta probehne bez vetsich komplikaci az k pristavu, kde prijizdime v 7.00, hodinu pred planovanym odjezdem lodi - parada! Vsichni se shodneme (vcetne me), ze pani u okynka Color line se povedla a na Danku je ji skoda. Vyberu z naseho auta obcanky, abych je vzapeti zase rozdal, jelikoz je nikdo nechtel videt. Cekame na najezd do lodi a davam s tomem rizek od Leontynky, kterou timto zdravime a moc chvalim kvalitu predvedeneho pokrmu (obalovany kureci rizek a domaci z pece upeceny chleb zabaleny do umelohmotne folie).
Na trajektu se probouzi Kekrt. Zkoumavym pohledem prehledne cely prostor restaurace, nacechra polstarek a pokracuje ve spanku v mirne upravene poloze vsede. Honza prikusuje papriku. Koky vyslovuje prani, ze by si zahral nejakou karetni hru, ze uz ji dlouho nehral, ale narazime na znamy fakt, ze hry jsou zamcene v podpalubi. Probouzi se michal, rozhlizi se, jakoby nekoho hledal. Evidentne nenachazi a pokracuje ve spanku v poloze s hlavou na stole. Kekrt uleha na sedacku a je jen otazka casu, kdy se pridaji i nohy, opirajici se zatim o podlahu. Lodni rozhlas cosi hlasi, asi nas povzbuzuje k navsteve zdejsiho obchodu nebo kasina. Zidour se protahuje a vzapeti znovu uleha. je 9.30, takze jeste 2 hodiny cesty jsou pred nami a na to si du dat asi panaka do baru.

Zahrali jsme s koky a honzou hru, ze si jeden mysli nejaky pojem a ostatni ho otazkami, kde je pripustna pouze odpoved ano/ne, snazi uhodnout. Ja zacinam a kluci hadaji dopravni letadlo. Pres elektroniku a velikost predmetu se chlapci dostavaji zdarne k cili. Koky mysli na zachodovou misu, kde honza kratce zasadi smrtici uder v podobe otazky, jestli to ma doma a pouziva to denne. Nejrychleji jsme vsak uhodli honzovu mrtvou berusku, kde nam stacilo se zeptat, jestli je to zivy a jelikoz honza vahal s odpovedi, tak bylo jasny ze to bylo zivy a ted je to mrtvy a bylo to na svete. No prozatim dobry a nechame tuto podnetnou hru na okamziky vetsi socialni krize. Jak jsem predpokladal, kekrt uz je celej na sedacce. Prichazi k nam sleza, zalehne a spi. Tom s adou se porad nevratili z prochazky (?)
Vyrazil jsem je hledat, ale bez uspechu, projdu si mezitim duty free shopy, od minule zadna zmena. Mezitim se ke stolu vratil tom a podal vysvetleni (!) ze se po prochazce lodi ztratili na zachode. No, ze byli kazdy ve svoji kabince jim verit muzeme, ale nemusime.
Tom uleha na sedacku a na vypravu vyrazi Zidour. Misko mi sel koupit pomerancovy dzus. Zabava vazne, u protejsiho stolu masti karty a nam nezbyva nez jen zavistive koukat, protoze hry jsou znamo kde. Misko si nalozil vejce, slaninu a brambor. Po dalsim zevleni v jidelne se presunujeme do baru, Toma nechavame spat. V baru s Adamem vypijeme skvelou whisky Chivas Regal a v souctu solidni litr kafe.

Konecne jsme dojeli do pristavu Larvik a plnime drive projednanou strategii, kdy prisedam do vozu Skoda Octavia, kde je nalozeno presne limitnich 50 piv (legalne se da dovezt 10 piv na osobu). Dalsich asi 250 piv je v dodavce. Po mensim zmatku nachazime na lodnim decku auto a vyjizdime. Celnici si nas nevsimnou, ale hned za nama zastavujou auto s karavanem a pripravuji ho k prohlidce mobilnim rentgenem (!). Trneme strachy a to cekani je nekonecne. Dodavka vyjizdi s utrob lodi a pomalu se priblizuje k tomu osudnemu mistu a projizdi taky be kontroly!! Hura. Piva mame vsechny a muzeme jet. Kekrt preseda do dodavky, aby nasal jeji unikatni atmosferu a ja pokracuju v osobaku. Cesta ubiha pomalu jako vzdy, poslednich 250 km urazime za 4,5 hodiny. Obcas zastavujeme vycurat a plasime tim mistni joggery. Je krasny pocasi ale nikde neni snih - az kdyz se vysplhame do hor se nejaky objevi, ale tak malo snehu jsem tu jeste nevidel. Zastavujeme v Geilu, kde predterminaci Tom a Kekrt vyzvedavaji veci z jezdeni predminuly tyden a prijizdime do Haugastolu. Obyvame apartman c. 35 a trosku se na me projevila unavicka. Nicmene Kekrt burcuje osazenstvo, abychom jeste vyrazili na prvni jezdeni (je lehce po 5 hodine) a tak usedame v aute (Kekrt, Tom, Misko, Zidour a ja). Na Orterenu pocitovy Tomuv merak vetru hlasi ze fouka hovno (omlouvam se, je bezvetri). I na dalsi zastavce je tomu podobne a tak se ocitame az na spotu Lappenstein. Na spotu se prohani mensi skupina kajteru a jezdi jim to dobre! Kekrt uz od baraku zaklel, ze si zapomnel v Geilu vyzvednout lyzaky, takze dneska nezakajti. Aspon teda bude behat kolem Zidoura, pro nehoz je to po Abertamech teprve druhe pojezdeni s drakem. Tom uz rovnou jednym ladnym skokem baletky s auta nazul lyze, vytahnul draka z baglu, mocnym kouzelnym fukem ho rozbalil a nez otevreme zadni dvere od dodavky uz lita ve vzduchu. Ja mam ponekud strzlivejsi plan, ze si rozbalim ruzovyho Accesse, navazu na nej bar, zase to zabalim a budu spokojenej. Jakmile ale dostanu draka do vzduchu, tak zatouzim se trosku projet. Nazuju lyze a jedu! To se snad ani neda vypravet, protoze podminky byly naprosto idealni, stale jeste zarilo zapadajici slunicko a vitr foukal presne tak akorat, ani malo, ani moc. Navic moje operovana noha navzdory mym obavam vubec proti kajtovani neprotestuje, naopak jsem ji slysel nekolikrat si visknout radosti! Jezdim sem tam jako blazen a vubec mi nevadi, ze jsem uz skoro 34 hodin nespal. Kekrt navdory failu s lyzakama s nama pobiha na louce a toci nas na kameru. Neco na nas i vola, coz se pak dozvidame, ze sme meli jezdit proti slunicku, ze to bude vypadat dobre. Po zhruba hodine a pul balime a jsme moc radi, ze sme jeli, i kdyz teda Jenik z toho musel bejt dost smutnej, ze nemoh jezdit taky. Ale zejtra bude urcite DEN! Zbytek vecera vam bude muset odvypravet nekdo jiny, protoze ja jsem tak tak ze sebe sundal bundu a kalhoty, nazul se do spacaku a probudil sem se az druhej den...