Jestli se ptáš co, nebo kdo, tak jsem to Ty
Vážení přátelé hoblování severských sněhů,
po čase se vám opět hlásí historik. Začneme omluvou, jelikož stále dlužím dva články z dubnového turnusu, ale zatím nebyla příhodná atmosféra rozpracované texty dopsat. Nechce se mi zabrušovat, abych se pak nemusel vybrušovat, zkrátka buď to někdy dopíšu nebo ne, nechme tedy uplynulé zážitky dále uzrávat a teď si pojďme pohovořit o zkušenostech zcela nových a aktuálních.
Jak jste se možná již dovtípili, ocitli jsme se znovu přímo v epicentru. Účel nynějšího výletu v "předtermínu" je zavézt první dávku zásob na základnu v Ustaosetu pro nadcházející sezonu a neméně podstatný podúkol převézt automobil tovární značky Volkswagen, model Passat combi, rok výroby 2002, legendární to vůz, který mnoho prožil.
Jak už to tak u našich výletů bývá, začali jsme tradičně zmatky s termínem odjezdu a složení jednotlivých posádek. Naše karavana se totiž sestávala z již jmenovaného osobního vozu a dodávky Ford Transit, která jela samostatně. Původně vybraný termín nevyhovoval Tomovi, tudíž došlo k přebookingu trajektu, aby pak stejně Tom dostal v den odjezdu nezřídka fatální ryze mužskou infekci*, tudíž jsme jeli s Reném sami.
Vyrážíme úderem půlnoci, pozitivně naladěni a s velkými očekáváními nových dobrodružství, které jsou před námi. Projíždíme nejdražším tunelovým komplexem, který byl v našem hlavním městě kdy zkonstruován a uháníme dálnicí D8 směr Bundesrepublik Deutschland. Probíráme rozličná témata, od obecně společensko-politických až po ty exaktní technické, když se ozve nečekaný zvuk, někde z oblasti střechy. Opouštíme tedy dálnicí na nejbližším výjezdu a máme oba ustarané výrazy, kolik jsme toho ze střešního boxu poztráceli na vozovku a jak to budeme hledat ve tmě tmoucí, jež panovala všude kolem. Po zběžném ohledání střechy nepozorujeme nic mimořádného, sice se nám trošku nezdá, jakou má box "vůli" a po přitažení šroubů na nosičích vyrážíme dále. Najíždíme zpět na dálnici, ale netrvá to dlouho, a zvuk se objevuje znovu. Volíme riskantní zastavení na krajnici a v projevu čistého zoufalství kontrolujeme podvozek a nade vší pochybnost odhalujeme původce toho hrozného hluku.
Jelikož jsme oba dva odborníci na konstrukci motorových vozidel, tak se lehce shodneme na tom, že nám visí kus plechu z olejové vany. Pokoušíme se o provizorní opravu a zkoušíme odstávající kus podvozku přimáčknout co nejvíce do původní polohy, což se daří a vyrážíme dále. Nicméně jsme podcenili vliv aerodynamických sil, jež působí nerozdílně na všechny části vozidla a náš kus plechu se neomylně vrací do polohy, již jsme nazvali "pluh" a znovu šmirglujeme povrch dálnice D8. Pokoušíme se o další provizorní opravu, jenže výsledek je čím dál tím stejný. Voláme tedy vedoucího výpravy Kekerta, abychom ho informovali o situaci a poradili se co dále, ale příliš jsme ho nočním telefonátem nepotěšili, zvláště když před pár hodinami založil několik tabletek na spaní. Horečně se tedy snažíme vymyslet co dál a jediné, co vymyslíme, je za příšerného hluku sjet z dálnice a vydat se na nejbližší benzinovou pumpu směr Kralupy nad Vltavou. Dáváme si čas na podrobnější ohledání podvozku a zpřesňujeme náš původní kvalifikovaný odhad, že se jedná o olejovou vanu - tlustá roura vedoucí do zadní části vozu je totiž nepochybným důkazem, že se jedná o výfuk. Spějeme k závěru, že se zrezlého plandajícího železa musíme zbavit a vymýšlíme jak. Prostou lidskou silou to nepůjde, veskrze rzí prohnilý plech v zadní části překvapivě pevně drží a nechce se pustit. Vstupuji do prodejny čerpací stanice a ze sortimentu vybírám kleště, tzv. kombinačky. Chvíli jsem uvažoval i o kuchyňských nůžkách, ale to byla opravdu bláhovost. René se heroicky vrhá pod auto a snaží se s novým nástrojem něco vymyslet, ale všechno je to darmopokus, i když nám obsluha ochotně nabídne kladivo. Napadají nás různé extrémní nápady, jak se toho posranýho plechu zbavit, z repertoáru volím například opakované najíždění a sjíždění zadní nápravou na patník nebo... no z ohleduplnosti k majiteli vozidla prostě jen dodejme, že plech stále drží.
Naše situace začíná být bezvýchodná, René navrhuje "doplužit" do Prahy a něco s autem vymyslet ráno. Já se tomu bráním, protože ten kravál, který naše auto vyluzuje je opravdu příšerný, ale jelikož lepší nápad nemám, což mi ta huba nevymáchaná, co sedí za volantem, neopomene zdůraznit, tak kapituluji a vydáváme se na spanilou cestu přes Kralupy. Stavíme u další benzínky, ale přítomné ženy za pultem jsou nám schopny poskytnout jen obligátní kuchyňské nůžky. Až tedy budete nutně ve dvě ráno potřebovat něco ustřihnout, tak hledejte nejbližší pumpu, je to sichr a můžete stříhat pupeční, prádelní a další šňůry, ale odstávající plech z podvozku Passatu s tím nevyřešíte. Pokračujeme dál a vyhlížíme hlídku místní policie, která náš plužící špacír milosrdně ukončí, ale na potvoru nikoho nepotkáváme. Zastavujeme u třetí benzínky, René mě rezignovaně sleduje z auta, jak se prohrabuju regály a hledám... NŮŽKY NA PLECH!! Nemůžu tomu pořád uvěřit, že jsem je našel a cítím velkou úlevu, jelikož už jsem vyčerpal všechna synonyma na čerpací stanici. René nedůvěřivě sleduje, jaké nářadí mu nesu tentokrát, nicméně několika přesnými střihy hlásíme vítězství a pluh je dole.
Nyní máte možnost nástroj a pluh spatřit.
Jak už to tak v životě bývá, po každém velikém vítězství a troše té euforie přichází vystřízlivění. Celou operací jsme totiž ztratili několik hodin a tím pádem nestíháme trajekt v Hirtshals. Operativně tedy kupujeme trajekt Rostock - Trelleborg a pokračujeme po původní trase na Berlín.
Pojďme si hrát, pane admirál,
nekonečno nekonečněkrát
krát krát krát krát krát.
Berlín je atmosférické město s pohnutou historií, ale veškerá naše pozornost je upřena na zvuky, jež vydává náš stroj. Po právě prodělané zkušenosti je totiž každý šramot podezřelý a René projíždí Berlínem v totálním stresu na pokraji nervového zhroucení, jelikož od převodovky a přední nápravy se ozývá intenzivní zvuk, který René pojmenuje jako "zápis na plotnu harddisku". Po opětovné nabrání cestovní rychlosti na dálnici za hranicí města se situace stabilizuje, Reného krevní tlak se dostává do normálních hodnot a vcelku v poklidu pokračujeme do přístavu Rostock. René hlásí Kekrtovi, že si během servisního zásahu na autě zašpinil tričko "Science. It works, bitches.".
Naloďujeme se na loď jménem "Huckleberry Finn" a v lodní restauraci proběhne první dietní chyba. René objednává kávu a zatouží po návštěvě kuřárny. Tam relaxujeme a stále vstřebáváme zážitky z první části naší cesty, v tu si k nám přisedne kamioňák a začíná konverzaci "Ahoj chlapi". René pohotově přechází do kamioňáckého módu a dozvídáme se, že kolega kamioňák jede "z vršku" a složil "u Kellera" a má "zesranej víkend". Těžko se vyrovnává s faktem, že cestujeme v jednom kamionu ve dvou a při dotazu na dřeň, tedy jestli s sebou vezeme "sedmiřetízkáč", René odvrací direkt tím, že se o tom nechce bavit. S kamioňákem se loučíme a necháváme ho přemýšlet o změně zaměstnavatele, aby taky nejezdil sám.
Filét, Suprh.
four, jedna, three, dva, two, tři, one, čtyři, zero, pět, minus one, mínus jedna?
Čerstvě vyspinkaní vstáváme v půl třetí odpoledne a pokračujeme směr Göteborg.
Švédsko je nádherná země s překrásnou přírodou, ale přes silný déšť není vidět dál jak na 20 metrů, ale ono to je jedno, stejně máme všechny smysly připoutány k poslouchání všech nepřirozených zvuků našeho vozidla. Zastavujeme na čerpačce (no, tak přece jenom..), nabíráme naftu a dochází k druhé dietní chybě u Mc Donald's. Cesta pěkně ubíhá, když nenadále auta před námi prudce zpomalují a dostáváme se tedy do první nefalšované Stau**.
Jenže tenhle druh byl zákeřný v tom, že auta před námi s nehýbala kupředu. Na silnici uprostřed čarokrásných švédských lesů, které stejně nemůžeme obdivovat, protože se mezitím setmělo, a i kdyby nebyla tma, tak byla stejně mlha a nebylo by nic vidět, uhybáme několika sanitním vozům a ani né za půl druhou hodinu se pomalu rozjíždíme. Míjíme apokalyptickou dopravní nehodu, kde ještě dohořívají zbytky výstražného trojúhelníku - snažíme se ten výjev co nejdřív vymazat z paměti a pokračujeme dál.
Můžeme tedy konstatovat, že do této chvíle měl náš výlet naprosto vše: napětí, akci, zvraty i zábavu a tak dychtivě očekáváme hraniční přechod do Norska a jsme odhodláni podrobit se důkladné celní prohlídce všech našich otvorů, kde lze něco pašovat, protože teprve potom bude naše zkušenost opravdu kompletní. K našemu velkému překvapení ale hranici projíždíme bez zahlédnutí jediného celníka rychlostí 80 km/h, s intenzivním zápisem do harddisku na přední nápravě. Projíždíme magickou norskou zasněženou krajinou, která nám je ale uplně u prdele, protože už konečně chceme dojet do cíle. Při životě nás udržuje jedině vymýšlení toho, za jaký trám zavěsíme Tomíka, nynějšího správce chaty v Ustaosetu, jak ho ukotvíme a jaký tvar análního kolíku by mu nejlépe slušel, jelikož nás po čas cesty trápil dotazy, kdy mu vyklidíme a přenecháme Passata, aby si s ním mohl zajet na výlet do Geila, asi za holkama.
Vlllny moří, loďstva lidí
v jediný lodi.
Plody moří, s láskou tvoří
Frutti di mare!***
Po 28 hodinách na cestě konečně přijíždíme k chatě, prožíváme romantickou chvilku při pohledu na noční oblohu a ve 4 hodiny jdeme konečně spát.
Kekrt nám jako odměnu za zdárné dokončení úkolu přiváží láhev epesní jabkovice a chata nás zahrnuje svým tradičním luxusem: vydatné snídaně, gurmánské večeře, bohatý večerní program s extrémními výkyvy teplot a blízkými setkáními animálních druhů.
Jo taky jsme trošku kajtovali, René si zkusil otcovskou roli, dozvěděli jsme se, že u státnic se zkouší z věcí, které se na škole učí v předchozích letech a mnoho dalších poznatků, které můžeme ihned aplikovat po návratu na pracoviště.
Těším se na další expedice na planetu Snowkiting, doufám, že se tu s vámi se všemi zase potkáme. A když né v Norsku, tak doražte 20. prosince do Brna na Bertíka!
Jedině váš,
Cherok
oddaný historik dálkových výprav prověřenými vozy po severní Evropě
* rýmička
** německy "nával", "vzedmutí", nebo také "kongesce", "dopravní zácpa"
*** https://www.youtube.com/watch?v=tLN3cZbFBxg
P.S.: Z Tomíka se nakonec vyloupnul poměrně sympatický mladík, který nechtěl jenom tak na výlet do Geila za holkama, ale pro cement, takže z análního kolíku jsme radši vyrobili skládací hůlky na skialpy
Žádné komentáře:
Okomentovat