dnešní den byl. Celé to předznamenala skvělá ranní vejce naší kuchařky Sabči. Předpověď je poslední dny tak nějak stejná (o hovně), ale nakonec se všechno v dobrý velký obrátí, takže proč by zrovna dnešek měl být výjimkou.
Nejdřív si odbudeme ty horší zprávy. Opustil nás Ivo. Ponechal nás tu svému osudu, bez vína, které vehementně sliboval, bez jeho moudrosti, zpěvu a pohotových glos. Ještě si k tomu odvezl Stejnáče, jako kdyby jeho odjezd nestačil sám o sobě. No nic, budeme muset se s touto ztrátou nějak vyrovnat a přejeme šťastný návrat domů za rodinou.
Po snídani jsme se vydali s Márou do Geila na nákup chybějící výbavy na zimu, například zimní boty. Kupodivu hned v prvním obchodě měli nádherný model baletní velikosti 47 a první nákup máme za sebou. Dále potřebujeme koupit sněžnice a to je najednou pěkná polízanice. Jsme odesláni do Intersportu, tam nemají. V dalším obchodě najdeme jedny sněžnice velikosti Mamut za krásných 1699 NOK, tak máme alespoň benchmarkovou cenu do posledního obchodu Sport 1 Geilo, který už pomalu začíná přestavbu na shop s rybářskými potřebami a jízdními koly na letní sezónu. Také tam mají ty stejné Mamuty za stejnou cenu, tak máme nakonec radost oba a můžeme vyrazit na sněžnou sněžnicovou tůru na jezero Lillevan.
Směr jezero vyráží skupinka já, Mára, Adam, Dagi. Po úvodních nesnázích s instalací fungl nových sněžnic a teleskopických hůlek vyrážíme do kopců a naskýtají se nám tak přenádherné výhledy, že se to nedá slovy popsat a všichni se samovolně neustále smějeme.
Jako na potvoru nevychází předpověď, že do pozdního odpoledne nemá foukat nic a na jezeru už šlapeme v ostrém protivětru. Přicházejí okamžiky lehkého váhání, jestli se nemáme vrátit k autu pro draky, ale nakonec šlapeme dál vstříc novým a novým pitoreskním výjevům zdejší přírody.
Adam s Dagi vyšlapují okolní kopce, aby mohli zaříznout stopy do panenského sněhu všude kolem a my s Márou se vydáváme na novotou se blyštících sněžnicích bělostnou krajinou a nemáme jiných slov než obdivu nad tímto dokonalým Božím dílem.
Pomalu se vracíme k autu a blíží se okamžik zdrcujícího objevu dnešního dne, Marek si ráno spletl svoje zapůjčené lyžařské boty za jiné, zřejmě dívčí velikosti. V rychlosti vzniká operativní plán na zahlazení škod, sedáme do auta a jako Bodie a Doyle vyrážíme na akci "nenápadně vrať lyžáky a vem si ty správný". Bodie vyskakuje u chaty z auta, proplíží se do sklepa, nikým nezpozorován vyměňuje boty a znovu naskakuje do jedoucího auta. Pravda, bylo nám trochu divné, že na parkovišti nestojí žádné auto, ale dobrý pocit z dobře provedeného výsadku zahnal veškeré pochybnosti.
Doyle se řítí norskou silnicí jako šílený a v Haugastolu nabíráme další dva agenty CI:5, kteří nám předávájí zprávu přímo od majora Cowleyho: ty lyžáky byly Kekrta a ten na ně čeká na spotu.
A kurva! Doyle vytáčí otáčky naftového motoru na maximum a auto se řítí zpět do Ustaosetu, tam Bodie opět vyskakuje z jedoucího vozu, nabírá lyžáky, naskakuje do jedoucího vozu, který se (pokolikáte už dneska!) řítí norskou silnicí směr nějaký spot, kde čeká Kekrt. Agenti celou cestu s majorem Cowleym konzultují, jak ideálně navázat komunikace s cílem mise, agentka Dagi konstatuje, že takhle rychle se ještě Hardou nehnala, což agenta Doyla povzbudí a ještě víc sešlápne plynový pedál, díra nedíra. Míjíme Orteren, nic, Skulevika, nic, Dyranut nic... až konečně spatříme cíl mise netrpělivě přešlapovat u cesty. Agent Bodie předává Kekrtovi kontraband, jeho reakce je ale velmi chladná, což přivádí agenta Bodieho k myšlenkám, jestli nemá vrátit odznak a absolvovat znovu výcvik v jiné jednotce. Ostatní agenti ho ale utěšují, že to zdaleka nebylo tak špatné, že to naopak proběhlo velmi klidně a příště může zkusit předávku třeba bez neprůstřelné vesty.
Mise splněna.
Cestou na chatu potkáváme Pekka na spotu Skulevika, který nám hlásí další Big Day, který jsme zřejmě prošvihli, tak snad si trošku zalítáme zase zítra.
K večeři se dnes podávají nefalšovaná krůtí stehna a kdo kdy viděl končetinu této drůbeže musí jen souhlasit, že tohle sníst není sranda. Zábava je trošku vlažnější až do chvíle, kdy odpálíme kytáru, potom se už smějeme jedno čemu. Pekk nabízí misku skvělé brazilské rýže od večeře, je sice odmítnut, to mu ale nebrání dát si jí s Nutelou. Vybičujeme se k Smallworldu, nečekaně vyhrává Tomáš s náskokem dvěstětisíctřistapadesátdevět bodů a jdeme spát.
Váš vždy oddaný
Cherok
historik VIII. výpravy do Matrixu verze Planeta Snowkiting
Žádné komentáře:
Okomentovat