rád bych vás opět přivítal na stránkách naší kroniky výprav na planetu Snowkiting. Rozmohl se nám tu sice takový nešvar v podobě kratších či delších odmlk, nicméně po několikaletém čekání na nový příspěvek pro vás mám, doufejme že potěšující, novinku.
Historik je zpátky.
Využívám této příležitosti, abych při popisu prvního letošního zásobovacího letu nákladní lodi Ford Transit, vzdal několik holdů lidem, kteří se každý den podílejí na spletité síti mezilidského fungování a to napříč obory a kontinenty.
Vzdávám hold lékařům a pracovníkům vojenského rehabilitačního ústavu ve Slapech. Právě tento kolektiv se zasadil o to, že se našeho prvního zásobovacího výletu mohl zúčastnit Randál vybavený svým pověstným břitkým humorem.
Další hold vzdávám pracovníkům odtahové služby Kappa Ústí nad Labem, jejíž vozy den co den křižují dálnici D8 připraveni pomoci motoristům v nesnázích. Stejně pomohli i nám, když se pod rukama historika v kritickém úseku za Prackovickou estakádou, která se bohudík ještě nezřítila do údolí, ulomil kus vstřikovače. Zde nutno připojit hold automechanikovi z Chodova (není Chodov jako Chodov), jež nepojízdnou zásobovací loď zprovoznil a připravil jí na další cestu.
Vzdávám hold pracovníkům společnosti Color line, kteří nám zrušili trajekt kvůli špatnému počasí a my se tak mohli věnovat poznávání malebného přístavního městečka Hirtshals. K tomu nás vybavili kupónem na útratu v hodnotě 350 dánských korun, což sice ani zdaleka nepokrylo naše náklady na návštěvu restaurace Café 2, nicméně místní hranolky byly znamenité a tak náš další hold nemíří nikam jinam, než do kuchyně. Zůstaňme ale u lodní firmy Color line, nemůžeme opomenout udatného kapitána lodi Superspeed 2, který nás bez známek strachu provedl větrnou bouří a my bezpečně přistáli v Kristiansand, což bylo první možné spojení do Norska namísto zrušeného trajektu do Larviku.
Vzdávám hold celní správě Norského království a jejich psovodovi, který výcvik policejního psa poněkud odbýval, a tím nám umožnil propašovat do země derivát kyseliny lysergové. Ten se nacházel v kapse nejmenovaného, a po dokončení prohlídky poněkud překvapeného, člena naší tříčlenné výpravy. Sice jsme se během cesty navzájem ubezpečovali, že tentokrát převážíme naprosto nepatrné množství alkoholu, pro jistotu ještě na poslední chvíli při čekání na trajekt upili 3 lahve červeného vína, stejně nám to celní správa po hodině, co jsme kompletně vyložili obsah již dvakrát předtím naložené a vyložené dodávky, vyčíslila přimhouřením obou očí na krásných 1600 NOK pokuty a donutila nás obětovat několik kartónů méně kvalitního vína "na vaření". Dopad pokuty trošku zmírňuje nákup čokolády značky Freia za další kupón jako kompenzaci za zrušený trajekt do Larviku, ale asi lepší než jít na 3 dny do vězení, což byla taky varianta. Tímto tedy dávná Tomášova legenda o astronomických pokutách za nadlimitní množství alkoholu nabyla nečekaně realistických obrysů, což vás zřejmě vyděsilo stejně jako mě, jelikož i další Tomášovo legendy by tím pádem mohly být založeny na reálných základech. Nicméně již intenzivně vymýšlíme metody, jak obávanou norskou celní správu přelstíme příště. Poté, co se celník ujistil, že máme dostatek spodního prádla na celou dobu našeho pobytu, jsme opět naložili vyloženou dodávku a v rozverné náladě vyrazili ve 3 ráno na cestu do Larviku, Drammenu, Geila a do cíle v Ustaoset. Konstatujeme, že jsme na cestě již 30 hodin bez řádného odpočinku (krátké usnutí uprostřed debaty o vztahu mezi barvou vlasů a délkou předkožky nepočítám).
Vzdávám hold norským cestářům, jejichž bezchybná údržba silnic nám umožnila bez dalších komplikací dorazit už v půl desáté ráno do cíle. Po krásných 36 hodinách od startu naší cesty v Praze přijíždíme do chaty, kde nás vítá správce Porňas a kuchařka Monča. Její dcera nás příliš nevnímá a kouká na tabletu na pohádku. Odbýváme si konverzační společenské minimum a Monča připravuje vajíčka, která jsou skvělá. Odebíráme se s Randálem na lůžko a konečně usínáme, nezničitelný Kekert balí lyže a jde jezdit.
Vzdávám hold kuchařce Monče za přípravu skvělých jídel, po kterých se jenom zaprášilo. Až se budu do Norska vracet a pustíte-li mě k vaření, bude výsledek asi poněkud odlišný.
Vzdávám hold Charlesi Bukowskému za to, že mi umožnil vyzkoušet si v praxi, jak těžké je napsat složitější literární dílo. Při četbě jeho básní jsem se totiž zřejmě dopídil metodě, jak podobně hodnotnou poezii stvořit, a sice prostým přepsáním banálních hovorů v chalupě ve večerních hodinách. Považte, jak se povedl tento úvodní pokus:
Provlíkl se mi mezi lajnama, víš
to se občas stává
Je to skvělej drak
taky ten ultralight
Vytáhni ty kozy konečně!
Ty vole, to byla mrcha
normálně přišel poryv
a mrdlo ho to vo zem
Bež se převlíct do pyžámka
Bež si lehnout na tu postel
nebo ti dám na prdel!
To je lepší, než bejt polámanej celej
Já tu nebyl, ale proletěl se tu někdo?
Vono to lítání
spoustu lidí lítá
Já jezdím už šest let a furt jenom jezdím
Co neni vidět, to neexistuje
Ty brďo, aby to lidi pochopili, to je dobrý!
Já mam totiž srdce napravo
A kdo ti to řek', že to máš takhle?
V nemocnici
Poslední hold vzdávám Kekertovi za to, že nás sem vzal. Za to, že svojí zarputilostí povýšil za 7 let jeden banální výlet pěti vandrovníků na veledílo s nevysychající studnicí úžasných situací, které budu mít to potěšení dále zapisovat.
Na závěr mi dovolte zhanobit konstruktéry zásobovací lodě Ford Transit, jejichž výrobek by normálně vůbec nestál za zmínku, ale jako pokaždý když k tomu sednu, tak se mi to rozsype pod rukama, to přece neni normální kurvááá! Jinak je to samozřejmě skvělý stroj a doufám, že se na něm aspoň jeden rok nic nerozbije.
Buďte dobří!
Váš historik
Žádné komentáře:
Okomentovat